Hrdý Budžes u diváků stále boduje

Velký divadelní svátek je za námi. V pondělí 9. května se odehrála 700. repríza Hrdého Budžese. A bylo hodně veselo. Herci si jí opravdu užili. A diváci také. Soudím tak podle bouřlivého potlesku, který mnohé na jevišti dojal. Na děkovačce byli nejen herci, ale všichni, kteří se na této hře podílí.

Celému týmu i divákům poděkoval ředitel Petr Bednář. Hrdého Budžese přirovnal k dobrému archivnímu vínu, které by chtěl mít každý divadelní someliér ve svém sklípku.  Velké díky vyjádřila i autorka Irena Dousková. Ta navíc přinesla krásný budžesovský dort, s „Bárou“ uprostřed.

Z týmu Hrdého Budžese se za ty roky vytvořila parta. Bára ji nazývá: moje příbramská divadelní rodina.

Za těch 14 let se v týmu narodilo 7 dětí. Nutno dodat, že téměř polovinu má na svědomí Libor Jeník.

Anna Čiperová mi fušovala do řemesla a prozradila různé historky ze zákulisí. Trochu drze řekla, že se ty roky na nich podepsaly. „Před představením je v zákulisí lazaret. Mažou si různými mastmi kolena a záda a navzájem si sdělují momentální indispozice. Ale na jevišti, před diváky, to jsou frajeři...“ No, uznejte, že je to drzý? A klidně pokračovala s tím, že Budžes už není to, co býval, ale za ty roky prošel určitými úpravami. Zrušila se stojka na hlavě, zvedačka i kotrmelec. A Libor Jeník prý v zákulisí prohlásil, že se blíží doba, kdy na tu bednu nevylezou..

Z Čiperky pak padala jedna historka za druhou. Nevěřila bych, co všechno si jsou schopni navzájem při zájezdech vyvádět. No, a samozřejmě si je nepamatuju. Ale pak začala vyprávět, jak v zákulisí vyzvídala, co kdo z herců má rád. U Báry ji prý zaujala jedna věc: když jde po ulici, tak cinká. Má ráda rolničky. Takže je má na kabelce, šátku a podobně. No, a pak k překvapení všech, ale hlavně Báry zvolala: „Když rolničky, tak rolničky!“

Bylo jich rovných sedm set. Bára ani nečekala, až je hostesky dají do krabice a obtočila si je kolem krku. S rozesmátým obličejem se obrátila k publiku: „Je tu někde módní policie?“

Pro Jarmilu Vlčkovou byla rovnou krabice připravena. Čiperka vyzvěděla, že jejím koníčkem je výroba pačvorku. Původně plánovala dárek pro Jarmilu také navázat na stuhu a přenést přes jeviště jako rolničky pro Báru. Kolegyně to prý Anně rozmluvily, že by nebylo dobré, věšet na jevišti hadry. Čiperka si nechala otevřít krabici a ze vzorně složeného obsahu, vyndala kousek látky: „Tohle nejsou hadry! To je materiál na budoucí pačvork!“ 

A co Libor Jeník? Smíchem reagovalo publikum na sdělení, že jeho koníčkem je: jídlo! A podle toho taky dárek vypadal. Na obalu šunky byla nalepena fotka Libora, jak právě jí a z boku se na něj s údivem dívá Bára.

A pak přišlo ještě jedno velké překvapení. Bára prý má velmi dobrou kamarádku, která jí něco dluží. A není to hmotná věc. A k překvapení všech se Anna podívala do publika a pozvala na jeviště – Anetu Langerovou!
Bára jenom užasle stála a dívala se na přicházející Anetu. Obě si padly do náruče. Vzájemné dojetí bylo velké. A co jí Aneta dlužila? Bára, když má čas, tak se sebere a bez ohlášení, přepadne Anetu na koncertě. No, myslím, že se Anetě podařilo přepadávačku perfektně vrátit. Dojaté byly obě.

A pak už Anna Čiperová pozvala všechny diváky do foyer.

To bylo samozřejmě tematicky vyzdobeno. Mě nejvíc zaujala mapa Československa, na které byla vyznačena místa, kde se Hrdý Budžes hrál.

A pak už Bára, Jarmila, Libor a pan ředitel pronesli přípitek.

A také krájeli dort. A ten byl fakt úžasný! Bára váhala, kde má začít. Jarmila se do krájení pustila s odhodláním cukrářky. A Libor se tvářil, jako když má porcovat vepřové.

Ve foyer čekalo ještě jedno překvapení. Mário Bihári a kapela Bachtale Apsa. Což v překladu znamená slzy štěstí. A během prvních tónů si získali nadšené posluchače.

A pak už se jedlo, pilo, povídalo a tančilo…

Tak zase za dva roky… Snad!