Hurááá! Konečně radostná událost

Už dost bylo virů a roušek a toho všeho okolo! Už to chce něco milého a pozitivního! A co může být pozitivnější, než je narození nového človíčka.
Ivanka Krmíčková má syna! Narodil se v plánovaném termínu 29. února ve 14:36 hod., v Neratovické porodnici. Měřil 49 cm a vážil 3600 g.
Tak tomu se říká magické datum narození! Já jsem se také narodila 29. února, pouze rok je trochu jiný. Z toho data ale vyplývá, že opravdové narozeniny máme pouze jednou za 4 roky. Ale to nevadí, ty ostatní tři roky také slavím, pouze o den dříve. Myslím, že Maxmilián Tyc to bude mít stejné.
Příjmení má Maxmilián po tatínkovi, režisérovi Mikolášovi Tycovi.

Ivanku jsem trochu vyzpovídala.
F. Byl Maxmilián plánované dítě?
I. Ano, Max byl plánovaný a přišel nám do života v tu pravou chvíli. Jsme moc šťastní.

F. Přáli jste si kluka nebo holku?
I. Naše přání bylo mít hlavně zdravé miminko, ale je pravda, že jsme si původně víc mysleli na holčičku. Nicméně už od začátku těhotenství jsme oba nějak cítili, že to bude kluk. A když nám to pak potvrdili, měli jsme ohromnou radost a začali se těšit, že místo šatiček budeme kupovat malé košile a kravaty jako nosí táta. 😉

F. Byl tatínek u porodu?
I. Tatínek u porodu byl, stihnul přijet z Českých Budějovic, kde zrovna pracoval. Jsem moc vděčná, že tam mohl být, byl to obrovský zážitek. Podařilo se nám nějakým zázrakem rodit v době, kdy končil zákaz návštěv kvůli chřipkové epidemii, a po pár dnech začal zase platit kvůli koronaviru. Moc myslím na všechny maminky, co rodí v tomhle období… nedovedu si to bez partnera představit, natož ještě mít na sobě roušku.

F. Na jménu jste se shodli hned, nebo byly i jiné varianty?
I. Jméno byl docela oříšek… Dlouhou dobu jsme vůbec nevěděli, a až časem jsme udělali nějaký výběr a téměř každý den byl jiný favorit. Pak už jsme ale cítili, že toho tvorečka chceme oslovovat jménem a zvítězil jednohlasně Maxmilián.

F. Je Maxík klidné dítě, nebo se moc nevyspíte?
I. Max je božan. Jak já říkám, už od jeho prvního dne. Zatím je ale asi brzy na nějaké soudy, každý den je jiný. Byly dny, kdy jsem myslela, že padnu únavou a nebo si vytrhám všechny vlasy. A pak zas byly dny, kdy jsem nevěřila, že už bdí tak dlouho bez pláče, nebo že tak strašně dlouho klidně spí… Je to všechno asi úplně normální… Ale co si užíváme nejvíc, je ta škála výrazů, které je schopen. Možná je to nemoc z povolání, ale je úžasný herec, mám se od něj co učit. :))

F. Tak o povolání Maxe je asi rozhodnuto. Ivanko, jak vůbec trávíš mateřskou?
I. Mateřskou trávím, asi jako většina lidí v těchto dnech, hlavně doma. (Což by tak bylo asi i nebýt nařízení vlády…) Ale rozhodně se nenudím, mám díky nastalé situaci partnera doma a oba se sžíváme krok za krokem s novou životní rolí. A musím za sebe upřímně říct, že už od porodu se nepřestávám divit, jaký je to mazec. :)) Obdivuji a smekám všem mámám světa!

F. Pomáhá přítel?
I. Přítel je úžasný a pomáhá mi moc! Jsem moc vděčná, že byl u porodu, a že ho teď mužů mít doma. Neumím si moc představit, že je na to alespoň v těch prvních týdnech ženská sama.

F. Co Vás nejvíc otravuje, co těší?
I. Otravuje mě, že člověk musí alespoň chvíli spát, aby měl na všechno sílu a energii. Kdyby tahle potřeba odpadla, asi by to ulehčilo fungování. A také ta nešťastná korona situace a to, že člověk nemůže mezi lidi. A těší mě, že jsme zdraví, že mám okolo sebe tak úžasné své blízké, a že je konečně jaro a vše kvete a pučí.

Ivanko, za všechny divadelníky a myslím, že i diváky – Tobě i Mikimu blahopřejeme. Užívejte si každou chvilku.
Ale já musím přiznat, že už teď mi chybíš.