Jak se staví hlediště

V pátek se první diváci rozhlédnou po novém hledišti a vyzkouší sedadla. Že jste si tohoto představení nevšimli v programu? Toto představení je zadané pro všechny záchranné složky, pro ty, kdo šili roušky  a vůbec pomáhali při jarní vlně koronavirové nákazy. 
Ale já vám chci fotograficky přiblížit, jak nové hlediště vznikalo.

V těchto sedačkách jste seděli od roku 2006. Mně ani tak nevadily sedačky, jako rozestupy mezi řadami.

Jsme na jaře v roce 2020 a chystá se rekonstrukce hlediště. A protože divadla byla v té době zavřená, začalo se o měsíc dřív. Teda, abych byla přesná, začali naši technici. Poprvé jsem viděla hlediště bez sedaček.

Kluci museli udělat i spoustu další práce. Například zakrýt reflektory těsně pod stropem, spustit oponu a zakrýt i všechny přilehlé prostory. 

Odmontovaná sedadla se umístila do foyer a ředitele napadlo, že by se mohly zkusit prodat. Jedno za 99 korun. Opravdu nikdo z divadla nečekal, že se prodají všechny!!! Zbyly pouze ty, ke kterým už nebyly područky.

A pak nastoupila firma. Zvuk sbíječek otřásal celým divadlem. Vypadalo to, jako kdybyste tam hodili granát.

Mě laika, nejvíce překvapilo betonování schodů. Beton se dopravoval nahoru tlakem. Hadice byla pěkně těžká a kroutila se jak žížala.

Tady už je poznat, že jsou to schody.

Začíná se stavět lešení. A toho pozvolna přibývá.

Přichází malíři. Zdi mají okrovou barvu.

Maluje se i chodba.

Koberec bude šedý. 

Už dovezli nové sedačky. Říkají, že jsou zelené, ale my ženy rozeznáváme širší spektrum barev. Podle mě jsou petrolejové.

Montují se světla, sedačky a děvčata začínají uklízet. Obdivovala jsem je. Podlahu braly centimetr po centimetru. Skoro to vypadalo, jako by měly zubní kartáčky. Žádný hadr a koště. 

Místo pro vozíčkáře. Pod okraje schodů se namontovaly LEDky, aby diváci viděli a zabránilo se tak možnému úrazu. A herci si určitě oddychnou, až uvidí, že okraj forbíny je lemovaný světlým dřevem. Když byla na jevišti tma, herci konec forbíny pouze odhadovali. Opona je také zelená.

Takhle to vypadá. A nenechte se zmást mnohdy jasně modrou barvou sedadel. Fakt jsou petrolejový.

Starosta Jan Konvalinka si sedadla vyzkoušel v přízemí i na balkoně. No a na balkoně mi neunikl.

Pane starosto, jaký máte výhled z balkonu?
Vidím krásně, vidím, co chci vidět a vidím, že se nám to povedlo.

Souhlasím. A navíc v termínu. To je skoro zázrak…
Ani ne zázrak, je to spíš neobvyklé.

Vyskytly se během rekonstrukce nějaké problémy?
Na každé stavbě se vždycky něco najde. Potýkali jsme se hlavně s repasí historických prvků. Ale i to se vyřešilo. Jsem rád, že se podařilo instalovat i indukční smyčku pro neslyšící. A krásným bonusem je nová opona, která barevně ladí s okolním sálem.

Takže spokojenost…
Velká spokojenost. A těším se, co budou říkat lidé na to, až nové hlediště uvidí. 

V přízemí jsem zastihla nejen starostu, ale i ředitele Petra Bednáře. A toho jsem si také odchytla. (Jsou to ale fešní kluci!)

Jak se Vám sedí, pane řediteli? Vypadáte spokojeně.
I přes mojí hmotnost, dobře.

Jste spokojen s rekonstrukcí?
Z mého pohledu je to jedna z rekonstrukcí, u které jsem byl a nejen v tomto divadle, která se opravdu podařila. Ale samozřejmě hlavní zhodnocení je na divácích.

Tak milí diváci, přijďte a posuďte.