Jak se změní náš svět, když přijdeme o zrak?

Člověk získává 80 procent informací zrakem. Bez něho jsou najednou chutě výraznější, zvuky hlasitější, hmatové vjemy jsou zcela jiné. Setkání se světem bez barev a světla se uskutečnilo v D-klubu 14. května za asistence dobrovolníků a těžce zrakově postižených lidí, kteří nám zážitkovou formou představili svůj svět. Příbramský D-klub se tak na celý den proměnil v improvizovanou kavárnu ve tmě.

Ještě venku u vchodu dostali příchozí černou krytku na oči a do ruky bílou hůl. Hůl vlastně slouží místo očí. A i když všichni měli doprovod, nebylo snadné vyjít po schodech, trefit se do dveří, najít stůl, židli a posadit se. Já jsem si to samozřejmě vyzkoušela a nejtěžší pro mě bylo najít první a poslední schod. Obdivovala jsem, že se do toho pustily i opravdu malé děti nebo naopak senioři.

Ani pak to nebylo jednoduché. Zkuste si vybrat z nápojového lístku psaného Braillovým písmem. To  nezbývá nic jiného, než si počkat na obsluhu a vyslechnout nabídku. A problémy pokračovaly. Uchopit správně hrníček s kávou, nalít do ní mléko a nasypat cukr. Není to úplně jednoduché.

A když už chybí zrak, jak jsme na tom s hmatem, čichem a sluchem? Hmat nebyl zas tak těžký. Vyndávat z pytlíčku různé předměty a hmatem je poznat, bylo fajn. Sluch jsme si mohli prověřit u krabiček od zápalek. V nich byly vloženy různé předměty, které po zatřesení s krabičkou vydávaly různé zvuky. Náš úkol byl najít ke každé krabičce dvojnici se stejným obsahem. No a s čichem to není moc slavné. Koření se pletou, a tak známé potraviny, jako je citronová kůra, málokdo poznal. Pletla se máta a levandule a dokonce majoránka a hřebíček.  Mezi krabičkami s různými vonícími ingrediencemi, byla jedna, která poznat opravdu nešla – mák! Tuto běžnou potravinu, k mému překvapení, poznal pouze jeden jediný čichač – asi desetiletý kluk! Jo, a to Braillovo písmo, se kromě jiného, dalo naučit pomocí otáčení kostky, která připomínala tu Rubikovu.

A myslíte si, že nevidomí nemohou hrát společenské hry? Ale mohou! Jsou sice upraveny, ale v Déčku se hrálo domino, karty, mlýn, pexeso, Člověče nezlob se, šachy a další.

Nezbytným pomocníkem pro nevidomé je asistenční pes. Kanto Andrey Hlaváčkové, trpělivě trávil celý den v Déčku. Pokud má vodící pes na sobě pouze reflexní vestu, můžete ho hladit a komunikovat s ním. Čehož, především děti, často využívaly. Ale jakmile dostane postroj, stává ze z něho pes pracovní, a my ostatní bychom se ho neměli dotýkat a mluvit na něj. Ne, proto, že by nám něco udělal, ale proto, že ho to zmate v příkazech, které mu dává jeho panička. Ostatně těch příkazů umí čtyřicet. Umí najít překážku a obejít ji,  dovést ke dveřím, najít lavičku i přechod, rozpoznávat levou a pravou stranu, bezproblémově provede paničku přes eskalátory a řadu dalších. Mnohé z nich trpělivě několikrát předváděl. Ostatně takový pes vůbec není levnou záležitostí – stojí okolo 250 tisíc. No, ale zase nevidomí nemusí řešit dilema, zda auto nebo psa?

Muzikanti nám dali poznat, že i hudba se bez zraku vnímá jinak. Děkujeme těm, kteří to umožnili. A letos jich bylo opravdu hodně. A dokonce se našli dva odvážlivci, kteří si při hraní nasadili přes oči roušky a hráli naslepo.

Členové  Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých nabízeli k prodeji svíčky nebo vonné pytlíčky. Nebo jste mohli (ale nemuseli) přispět do kasičky. Svíček se prodalo hodně a v kase se nějaké peníze také objevily.

Tak už jste si všechno vyzkoušeli a chcete jít domů. Ale nejdříve zaplatit. A tady byla často pokládána otázka, jak nevidomí ví, jakou bankovku obsluze podávají? I to je vyřešené. Každá naše bankovka má jiný rozměr, a když použijete šablonu, hned víte, čím platíte.

Kavárna se otevírala už v 10 hodin a končila okolo 20. hodiny. A nikdy nebylo prázdno. Tak doufám, že si to příští rok zopakujeme.