Jan Konečný: Hercem jsem kvůli fyzikářce (rozhovor)

Jan Konečný bude v září už rok v angažmá příbramského divadla. A já jsem s tímto sympaťákem ještě neudělala rozhovor! Nějak mi to vázne…
Vidět jste ho mohli v inscenacích:

A pak už tam nezbyl ani jeden

Habaďůra

Dáma na kolejích

Jak jsem vyhrál válku

Tak jdeme na ten rozhovor a moje klasické otázky.

B. Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
K. Moje babička a prázdniny v Krkonoších na chatě.

B. Babička byla z Krkonoš?
K. Babička si z divadelního platu pořídila takovou ruinu, kterou svépomocí s kamarády dala dohromady. A já jsem tam za ní o prázdninách jezdil.

B. Takže už i babička byla divadelnice?
K. Ano. Babička byla herečka.

B. Jaký jste byl jako dítě? Zlobidlo, vzorňák…
K. Maminka tvrdí, že jako dítě jsem byl fajn.

B. Máte sourozence?
K. Mám mladší sestru.

B. Když to byla holka, to jste se asi moc neprali…
K. Jistě, že jsme se prali.

B: Jaké povolání jste si jako dítě plánoval?
K. Jako dítě jsem nic neplánoval. Jen s babičkou, většinou právě na chatě, jsem si říkal, že budu hajný, mít hájenku a spoustu zvířat. Babička se o ně bude starat a já chodit do lesa. Plánovat jsem začal až když jsem měl jít na střední školu. Vybral jsem si Gymnázium Univerzity Karlovy, protože jsem chtěl jít na medicínu.

B. A proč nejste lékař?
K. Protože k přijímačkám na medicínu je potřeba dobrá znalost fyziky. A já měl špatnou fyzikářku, zlou, kterou tímto zdravím. Mám na ní velmi špatné vzpomínky a díky tomu dělám to, co dělám.

B. A proč jste si zvolil zrovna herectví?
K. Pocházím z herecké rodiny. Babička mě už jako malého kluka brala na představení. Později jsem se chodil dívat na svého dědečka, který byl v angažmá v Divadle na Vinohradech. Herectví mě začalo bavit. Začal jsem se zúčastňovat recitačních soutěží, pak jsem dostal do ochotnického souboru v Horních Počernicích. Tak jsem si řekl, že to zkusím.

B. A co na to rodiče?
K. Máma nechtěla. Vyrůstala v hereckém prostředí a věděla, co to všechno obnáší. Ale když jsem začal studovat DAMU, tak už nic nenamítala.

B. Rodiče mají „normální“ zaměstnání?
K. (smích) Nevím, jestli se dá považovat za normální povolání učitelky v mateřské školce s šestatřicetiletou praxí.

B. Nóóóó, nic ve zlém, ale to musí být taky trochu „postižená“…
K. (smích) To je velké postižení. A táta je vystudovaný elektroinženýr.

B. Zalitoval jste někdy svého výběru povolání?
K. Přiznávám, že ano. Asi rok a půl jsem přemýšlel, jestli nepůjdu dělat něco jiného. Nikdy mě nenapadlo, že mě to napadne…, ale stalo se to.

B. Už je to doufám pryč…
K. Je to pryč a je to i díky Příbrami.

B. Nabídku jste dostal od Milana Schejbala?
K. Já jsem si pro ní došel.

B. Dobrý! Vy jste se s Milanem znal?
K. Pan Schejbal přišel, tuším, že na mé první režijní klauzury. Tehdy potřeboval dva kluky do představení Dva muži ve člunu a pes v Divadle ABC. Vybral si mě a Romana Štabrňáka. Když jsem byl odejit z Divadla pod Palmovkou, tak už jsem dvě hodiny nato seděl s panem Schejbalem.

B. Vy jste byl v angažmá v Divadle pod Palmovkou?
K. Byl jsem tam bez čtvrt roku 10 let.

B. A proč ten odchod?
K. Přichází noví ředitelé a s nimi nové metody, nový přístup, noví lidé …

B. A teď buďte hodně upřímný. Jste tady spokojený?
K. Naprosto.

B. Jaká z rolí, které jste tu hrál, Vám sedla nejvíc?
K. Role Erica Swana v Habaďůře je velká příležitost. Hrál jsem v Habaďůře asi pět let v Divadle pod Palmovkou, hra se uváděla pod názvem Nájemníci pana Swana. Ale tam jsem hrál roli Forbrighta. Tu hru mám moc rád.

B. Máte před premiérou trému?
K. Už ne. Při zkoušení tomu dám maximum a pak už to neovlivním.

B. Tak opustíme divadlo. Co nejraději jíte, a co byste do úst nikdy nevzal?
K. Rád mám hovězí maso – steaky, gulášky…  A problém mám se syrečkama.

B. Co si nejraději dáte k pití? Myslím alkoholického.
K. Víno. Ale záleží na situaci. Po představení a po sportu si dám pivo. Ale pokud chci posedět, třeba i na rybách, tak víno.

B. Teď mě zaujala dvě slova – sport a ryby. Takže nejdříve sport.
K. Dělám volejbal a ping pong, ale pouze když mám čas.

B. A co ty ryby? To vypadá, že je to větší kůň.
K. To je velká vášeň. Ale stejně tak zahrádka. Ryby chytám od malička s přestávkou školy. Přiznávám, na gymplu jsem byl šprt a na ryby nebyl čas. Pak jsem se k nim vrátil a dodnes si to hodně užívám.

B. Tak se pochlubte… jaký je Váš největší úlovek?
K. Kapr 92 centimetrů, 13,25 kilo.

B. Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
K. Občas jsem vznětlivý. Ale bojuju s tím. Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Tak kdyby si někdo myslel, že jsem nemluva, tak je to jenom proto, že s tím právě bojuju.

B. A jaká je ta nejlepší?
K. Myslím, že se na mě dá spolehnout.

B. Co Vás v životě nejvíc štve a co Vás nejvíc těší?
K. Štve mě to, co se nyní ve společnosti děje. Je to samozřejmě spojené s politickou kulturou. A nejvíc mě těší moje dcera.

B. Vy máte dceru? A manželku?
K. Mám dceru, nemám manželku.

B. Tak to chci trochu rozklíčovat…
K. Byl jsem zasnoubený, pořídili jsme si miminko. Já jsem šel na otcovskou dovolenou. Když bylo dceři asi třičtvrtě roku, tak vztah skončil. Prostě to muselo skončit.

B. Kolik je dceři nyní?
K. Budou jí čtyři roky. Mám jí moc rád.

B. No a co ženy?
K. Mám přítelkyni.

B. Cestujete rád?
K. Cestuji moc rád, pouze v současné době nemám čas. Snažím se veškerý čas být s dcerou. Ale rád jezdím na chatu, tam je mi dobře.

B. Je nějaká země, kde jste ještě nebyl a chtěl byste se tam podívat. Samozřejmě, až bude čas.
K. Chtěl bych se podívat do asijských zemí. Láká mě to i kvůli kuchyni, historii…

B. Mohl byste natrvalo žít v cizí zemi?
K. S tím, že mám tady dceru, tak určitě ne. A navíc, herectví je spojeno s jazykem, tak i z těchto důvodů by to asi nešlo.

B. Věříte v Boha?
K. Věřím, že existuje něco vyššího. Já tomu říkám „boží mlýny“. Na každého z nás se vaří ten pomyslný kotel. Snažím se žít tak, abych, když se ráno vzbudím a podívám se do zrcadla, abych si mohl říct, že je to v pořádku.

B. Kdybyste mohl strávit den, který by byl naprosto podle Vašich představ, jak by vypadal?
K. Ráno bych se probudil se svou dcerou, s kterou bych prožil i celé dopoledne. Na oběd bych si odskočil do Paříže, potom procházka k Seině. Pak bych si dal šlofíka a večer bych šel na ryby.