Jaromír Nosek: Být herec je dobrý zaměstnání (rozhovor)

Na rozhovor přijel Jaromír Nosek v předstihu před představením Velkého Gatsbyho. A přijel s ním i jeho otec. Všichni jsme šli samozřejmě do Déčka. Proč to píšu? Protože Jaromír starší se velmi bavil a občas do rozhovoru zasáhl. Tak jen abyste věděli, kdo je v rozhovoru ta třetí osoba.

B. Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
N.st. Jééé to je hezký. To jsem zvědavý…

B. Já jsem taky zvědavá, jak budete své dětství popisovat před otcem…
N. Vybaví se mi Semily, léto, otevřené okno v kuchyni, čistý vzduch, velká pohoda a bezstarostnost.

B. Byl jste vzorňák nebo zlobidlo? Mě u těchto otázek přítomnost Vašeho otce fakt baví.
N. Jednoznačně zlobidlo. Ale zase jsem nebyl grázl (pohled na otce). Trochu jsem kradl, ale zase ne moc často (smích).
N. st. Ale to jsem kradl i já, když jsem byl malý. Třeba nanuka. Pak jsem měl tři čtvrtě roku výčitky.

B. Čím jste chtěl být jako malý kluk?
N. Chtěl jsem být zvěrolékařem.

B. Kdy došlo k rozhodnutí, že to zvěrolékař nebude?
N. Když nastoupila matika, chemie a fyzika, která by k tomuto povolání byla potřeba.

B. A kdy se přišlo na to, že budete hrát?
N. Na to se přišlo náhodně. Chodil jsem na divadelní dílnu, tak jsem to zkusil i v rámci jiných přijímaček. A nakonec vyšlo pouze to herectví. Jak jsem říkal, náhoda. Rozhodně to nebylo tak, že bych už od mala chtěl být hercem.

B. Co říkali vaší volbě rodiče?
N. Tatínek divadlo hrál, ale rodiče mi nikdy nerozkazovali, co mám dělat. Jejich jediná věta k mé budoucnosti zněla: „Udělej si vysokou školu a pak si dělej, co chceš.“ Výběr školy nechali na mně.

B. Zalitoval jste někdy své volby?
N. Ne. Když občas s kolegy na něco nadáváme, tak je třeba si uvědomit, že divadlo je boží v tom, že povolání, která nikdy nebudu dělat, si vlastně můžu zkusit. A když je možnost, tak se doslova něčemu přiučím. A u divadla jsou další výhody, jako jsou třeba prázdniny a nemusí se chodit do práce třeba na sedmou. Je to dobrý zaměstnání.

B. Herci jsou dost pověrčiví. Máte nějaký amulet pro štěstí?
N. Amulet přímo ne, ale já si myslím, že určitá pověrčivost je už v trémě.

B. Jak to myslíte?
N. No, kdybych trému neměl, tak za trest mi to nepůjde. To už je úchylka na hlavu… Je to velký stres, ale kdyby nebyl, tak pověrčivost říká, že se to nemůže podařit.

B. Tak přitvrdím. Co Vy a ženy?
N. No, to je dobrá otázka. Ženatý stále jsem, ale už rok spolu nežijeme.

B. Takže jste volný?
N. To ne. Už mám přítelkyni. A já mám navíc ty věrnostní programy, což je u herců dost divný.

B. Co je věrnostní program?
N. No, jsem věrnej.

B. Co nejraději jíte, a co byste do úst nikdy nevzal?
N. Mám alergii na vlašské ořechy a moc nemusím mořské živočichy. Ale paradoxně mušle mi nevadí. A taky nemusím zemlbábu, rýžový nákyp, dršťky a tučný maso. Prorostlá krkovice ve mně vyvolá dávicí reflex (smích).

B. A co máte rád?
N. Toho je hodně. Třeba kuřecí křídla…

B. Ty tady v Déčku mají a jsou dobrý.
N. Tak ty rozhodně chci. A tady ještě mají smaženou nivu a papričky a taky lososové závitky…
N. st. Ochutnáme všechno…
B. (musím dodat – ochutnali opravdu téměř všechno)

B. Co ještě máte rád, kromě křídel?
N. Třeba špagety carbonara…

B. A co si nejraději dáte k pití? Myslím alkoholického.
N. V současné době Jameson.

B. Cestujete rád?
N. Ano a snažím se cestovat často.

B. Je nějaká země, kde jste ještě nebyl, a kterou byste chtěl hodně vidět?
N. Těch je hodně. Například Mexiko nebo Columbie. A asi nepotřebuju jet do Kazachstánu, Dagestánu,  Pákistánu, Afghánistánu…

B. Mohl byste žít nastálo v cizí zemi?
N. Zjistilo se, že už asi ne…

B. Jak se zjistilo?
N. Měl jsem k tomu tendence… Jezdím pravidelně do Indonésie, už jsem tam byl pětkrát, ale vždycky se vracím. Jsem už tady zakořeněnej. Mám rád teplé kraje, ale čtyři roční období mají taky něco do sebe.

B. Věříte v Boha?
N. Mám svého Boha.

B. Co říkáte současné politické situaci?
N. Že to je na hovno. I když ho někdo nemá rád, myslím, že se Havlovi podařilo upozornit na to, že tahle země existuje. A tomu současnému se výsostně povedlo, že jsme o třicet let zpátky.

B. Co Vám říká móda?
N. Nó, myslel jsem si, že o módě docela vím. Ale pak jsem zjistil, že jak pořád nemám čas, že už jsem občas trapnej.

B. Byl byste schopný nakoupit v sekáči?
N. Nemám s tím problém.

B. Máte nějakého koníčka?
N. Cestování, mořské akvárium…

B. To se chodíte dívat do Mořského světa?
N. Ten není dobrý. Mám ho doma.

B. Vy máte doma mořské akvárium!?
N. Má třistapadesát litrů. Ale to není až tak velký.
N. st. Já mám v kanceláři akvárium na 600 litrů, ale je sladkovodní.

B. A na ryby nechodíte?
N. Já bych rád, ale nemám na to čas. Ale kdybych něco chytil, tak bych to zase pustil.

B. Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
N. Hysterie. Mám to po tatínkovi a snažím se s tím bojovat.
N. st. (smích)

B. Teda Vaše kolegyně bych nechtěla být…
N. Kolegyně ano, to spíš partnerka byste nechtěla být. Vzniká to ze zadržování různých malicherností, které v něco přetečou. A je to také dávání si dohromady souvislostí, které spolu nesouvisí.

B. Asi Vám rozumím, ale…
N. Vysvětlím to na příkladu naší maminky. Když utíráte nádobí a spadne Vám poklička a ona řekne: A taky sis včera neuklidil kolo!

B. A jaká je ta nejlepší vlastnost?
N. No, to já nevím…
N. st. Já to řeknu, je ohromně dobrosrdečnej.
B. (smích) Hysterickej a dobrosrdečnej… ?
N. st. To se nevylučuje.
N. Asi mám zvýšený práh spravedlnosti. Nesnáším dvojí metr na lidi a pak se peru za ty ostatní lidi…
N. st. To má taky po rodičích.

B. Co se týká spaní – jste sova nebo skřivan?
N. Sova. Chodím spát tak ve tři, ve čtyři hodiny. Je zvláštní, že zatím nebyl žádný kolaps. Takhle chodím spát, i když musím být někde v šest. Několikrát jsem si řekl, že když musím brzy ráno vstávat, tak půjdu spát třeba už v deset. Jsem pak z toho totálně nešťastný, ležím a vůbec nevím, co se sebou…

B. Jak by měl vypadat Váš naprosto ideální den?
N. Chtěl bych být někde u moře, kde je teplo. Ale pak bych ještě chtěl stihnout lyžování v Rokytnici nad Jizerou. A pak se někde napít a jít spát ve čtyři hodiny…

Tak, to je všechno. Ještě zbývá podpis a foto s barmankou Danielou.