Kryštof Grygar: Divadlo je pro mě důležité (rozhovor)

Už mám vůči vám dluh v představování nových členů hereckého souboru. A je jich dost. Sice divadla nehrají, ale v Příbrami se zkouší. Tak jsem uhnala Kryštofa Grygara. Toho jste zatím mohli vidět ve dvou inscenacích – Špinavý obchod a Třicet devět stupňů.

Tak takový je Kryštof:

B. Byl jste v dětství zlobidlo nebo vzorňák?
G. Spíš vzorňák. Když jsme si hráli na zloděje a policajty, tak jsem byl vždy policajt.

B. Máte sourozence?
G. Mám o šest let mladšího bratra a malou ségru.

B. No, když jste byl vzorňák, tak jste se s bráchou asi moc nehádali, neřkuli prali?
G. Hodně jsme si hráli s figurkami rytířů, bylo to podobné divadlu. A když jsem se do toho hodně vžil a on něco provedl, tak jsem byl dost drsnej, a to jsme se kvůli tomu i poprali.

B. Čím jste chtěl být jako malý kluk?
G. Pamatuji si, že jsem od šesti let chtěl být filmovým režisérem.

B. No, to jste měl vysoké cíle! Jak Vás to napadlo?
G. Úplně si to nepamatuji, ale asi to bylo na základě nějakých filmů, které se mi líbily.

B. A kdy došlo ke zlomu, že režisér ne, ale herec?
G. Nenašel jsem žádnou střední školu na filmovou režii. Tak jsem si řekl, že zkusím herectví a potom na vysoké škole přejdu na režii. Ale pak jsem zjistil, že mě herectví hodně baví.

B. Co dělají rodiče? Měli pochopení pro Vaše herectví?
G. Mamka je učitelka a táta dělá v továrně, ale byl v mládí ochotník. Doma měl staré divadelní hry, které jsem rád četl.

B. Takže Váš výběr povolání doma prošel?
G. Naštěstí proti herectví nic neměli. Spíš mě podporovali. Ale je pravda, že na konzervatoři mi hodně spolužáků říkalo, že se jim rodiče snažili herectví rozmluvit.

B. Bratr si vybral „normální“ povolání?
G. Protože se nemohl dlouho rozhodnout, co by dělal, tak se nad herectvím také chvíli rozmýšlel. Nakonec je zedník a na rozdíl ode mě má spoustu peněz (smích).

B. Necháme dětství a herectví a jdeme na osobnější otázky. Co nejraději jíte a co byste do úst nikdy nevzal?
G. U babičky jsem měl moc rád knedlíky s uzeným masem, a to mi zůstalo do dneška. A od dětství mám rád i špenát. A co nemám rád? Já si nemůžu vůbec nic vybavit. Jako dítě jsem neměl rád tvarůžky a kapustu. Ale teď už to klidně sním.

B. Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
G. Nezodpovědnost a prokrastinace.

B. A jaká je ta nejlepší?
G. Snažím se na všem najít i světlé stránky.

B. Jakou světlou stránku jste pro sebe našel na současné situaci?
G. Začal jsem chodit hodně do přírody. Ale hlavně jsem si uvědomil, jak je divadlo pro mě důležité a jak moc mi chybí. Jsem moc rád, že teď alespoň zkoušíme.

B. Když jsou divadla normálně v provozu, tak máte pořádně na pilno. Co děláte, když si chcete odpočinout?
G. Hraju na kytaru. U toho vůbec nemusím přemýšlet. Anebo jdu do té přírody.

B. Cestujete rád?
G. To ano.

B. Je nějaká země, kde jste ještě nebyl, a kterou byste chtěl navštívit?
G. Chtěl bych jet do Řecka. Láká mě svojí kulturou. A hlavně bych se chtěl podívat do starověkých divadel.

V inscenaci Třicet devět stupňů

B. Mohl byste žít v cizí zemi na trvalo?
G. To nevím, neuvažoval jsem o tom. Mám tady spoustu kamarádů. A neumím tak dobře cizí jazyky, abych mohl dělat divadlo.

B. Jak by měl vypadat Váš život, až Vám bude padesát?
G. Hmmm… Chtěl bych mít domek se zahradou. Buď na okraji města nebo spíš na venkově. A samozřejmě bych chtěl hrát divadlo.

B. A to tam budete bydlet sám?
G. Samozřejmě bych chtěl mít rodinu. A taky psy. I když ty mám už teď.

B. Jaké máte psy?
G. Jsou to kříženci.

B. Bydlíte sám nebo s rodiči?
G. Bydlím sám.

B. A co ti psi?
G. (Smích) Já je mám ve střídavé péči s bývalou přítelkyní.

B. A nějaká současná existuje?
G. Ne.

Špinavý obchod

B. Kdybyste měl zažít naprosto ideální den. Jak by měl vypadat?
G. (smích) No, to je složitý… Probudím se, někdo mi nachystá snídani, a potom bych šel určitě do přírody. A večer samozřejmě představení. A po divadle s kolegy do hospody.

B. Hmmm, večer byste šel hrát. Ideálně do Národního divadla?
G. To je asi jedno. Především bych chtěl hrát něco, co mě baví a s lidmi, kteří mě baví.

B. Tak a teď ten ideál srovnejte s realitou v příbramském divadle.
G. Pro mě je to tady příjemné.

B. Tak takhle ne. Kruci, já taky potřebuji něco negativního…
G. Tak dobře. Já jsem tady zažil zatím pouze dvě premiéry a trochu mě mrzí, že po nich nezůstáváme tady v divadle.