Maryša neví, co je mobil. Může utéct…

Tak jsem byla na veřejné generálce inscenace Maryša. Byla jsem tak zvědavá, že jsem si ani nepočkala na premiéru. A doporučuji!!! Doporučuji úplně všem. Je to síla, že ani nehlesnete! No, nehlesnete…. Jak jsem byla nadšená hrou, tak jsem byla znechucená diváky.

Režisér Milan Schejbal hned na začátku divákům vysvětlil, proč se po generální zkoušce netleská. Potlesk po generálce – to je průůůůšvih! Premiéra potom nebude stát za nic. Milan zároveň diváky poprosil o vypnutí mobilů. Po takové výzvě si automaticky otevírám kabelku: Vypnula jsem ho? S úsměvem jsem zjistila, že dost diváků zjišťuje to samé, co já. Ale rozhodně ne všichni. Protože mobil začal vyzvánět ještě během první poloviny. Chvíli trvalo, než ho divačka našla. Pak ale chtěla volajícímu asi sdělit, že je v divadle a začala psát esemesku. A to s hlasitě ozvučenou klávesnicí. Milan Schejbal hru zastavil v okamžiku, kdy dramatická situace na jevišti vrcholila. Herci se zastavili a ve ztichlém sále se stále ozývalo – píp, píp, píp…. To už rejža nevydržel a požádal dámu, aby si to dopsala na chodbě. Paní se zvedla a zřejmě se zastavila hned za dveřmi, protože píp, píp, píp… bylo i nadále do sálu slyšet. Člověk by si řekl, že jí bude stydno. Nikoliv. Zpátky do sálu vstoupila rozražením obou křídel dveří. Divný bylo, že trapný pocit jsem začala mít já! A hned po něm jsem dostala děsný vztek. Byla jsem naprosto vtažená do napínavého děje a tato osoba mě totálně vyrušila. Ještě hodnou chvíli po tomto incidentu jsem nebyla schopná se na děj soustředit.

Začala druhá polovina. A světe, div se! Mobily na různých místech zvonily čtyřikrát!!! No, chápete to? Naprostá lhostejnost a neúcta k hercům, ale i k ostatním divákům. Odcházela jsem a vztek ve mně bublal. Zjistila jsem, že díky těmto nevychovancům jdu zítra znovu na premiéru, abych z toho děje něco měla. A to jsem si mnula ručičkama, jak ušetřím, když půjdu na generálku za padesátku. Takže teď zaplatím padesátku a ještě plnou vstupenku. Z důchodu!!! Dotyční diváci, moc děkuji. Jestli zítra během premiéry někomu zazvoní mobil, tak si stoupnu a udělám fakt velkou scénu!!!

A pak jsem vstoupila do zákulisí… Hned za dveřmi jsem se zastavila – vztek i slzy!!!  Totálně rozložený soubor. Ano, na jevišti to ustáli, ale pak to z nich spadlo. Ještě nikdy jsem nebyla svědkem, tak vyhrocených zákulisních emocí. Bezmocnost herečky, která celá schoulená seděla na chodbě na bedně, mě dostala. Zastavila jsem se a vůbec nevěděla, co jí mám říct. Zvedla ke mně uslzené oči: „Fany, já nevím, jestli to zítra vůbec dám. Jsem úplně rozložená…“ Ono, když mobily zvoní při Habaďůře, je také špatně, ale při této hře, pro herce tak emočně vypjaté… Až Maryšu uvidíte, tak mi jistě dáte za pravdu. V tu chvíli mi na paměti vyvstala slova, kdy herci chválí příbramské diváky. Slyšela jsem vyprávění, že pražští herci závidí těm našim skvělé publikum… Tak jo.

Podívejte se na reportáž. A já si ji pustím několikrát za sebou, abych se z toho vzteku dostala! Ze stejného důvodu jsem text proložila fotkama…  A na Maryšu přijďte. Je úžasná!!!