Michaela Dolinová: Měla jsem být lékařkou (rozhovor)

B. Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
D. Hnojník. To je malá obec u Českého Těšína, kde jsem vyrůstala s babičkou a dědou. Krásný to bylo. Moje první recitování v hnojnickém zámku na vítáních občánků a svatbách… Tady začala moje herecká kariéra (smích).

B. Byla jste jako dítě zlobidlo nebo vzorňák?
D. Vzorňák…

B. Měla jste jako malá holka nějaký sen, čím byste chtěla být?
D. Já jsem měla nasměrováno k lékařce. Maminka byla oční lékařka a výchova směřovala k tomu, že Michalka taky půjde na medicínu.  Mně to celkem problém nedělalo. Ale pak maminka udělala chybu, že mě v mých devíti letech přihlásila do dramatického kroužku. Tam  mě to začalo bavit, vyhrávala jsem recitační soutěže, i celostátní. Na nich jsem se mimochodem potkala i s malým Davidem Matáskem. Tak jsem šla zkusit konzervatoř s tím, že to samozřejmě nevyjde. Stejně nakonec půjdu na gympl a pak na medicínu. A ono to, k překvapení všech, vyšlo.

B. A co na to maminka?
D. Mamince se už nechtělo brát mi můj sen a pustila mě v mých čtrnácti letech do Prahy. Já jí za to velmi obdivuji. No a do Hnojníku jsem se už nikdy nevrátila.

B. Chodí se na Vás dívat do divadla?
D. Chodí. Má divadlo hodně ráda a byla na všech mých představeních. Vždycky mi říká, že je ráda, že mě to uživí… (Smích)

B. Máte trému? Třeba před premiérou…
D. Jenom když zpívám…

B. Zalitovala jste někdy svého výběru?
D. Někdy jsem si říkala: maminko, měla jsi trvat na té medicíně, doktoři budou vždycky potřební. To u herců je to jiné, prostě přijde období, kdy tu práci nemají. Bojuji proti tomu, pokud možná, co největší universálností. Snažím se hrát pro dospělé i děti, moderuji, atd.

B. Tak jdeme od herectví… co nejraději jíte a co byste do pusy nikdy nevzala?
D. Škubánky nenávidím. To jsou důsledky vaření na internátu. Nejsem vegetarián, ale zeleninu miluju ve všech podobách. Mám ráda i pikantní jídla. Ty si vždycky vaříme s manželem, když nejsou děti doma.

B. Když se podívám na Vaši postavu, tak si myslím, že kromě té zeleniny nic jiného nejíte…
D. Určitě mám geny po mamince. A vlastně i díky divadlu mám pořád pohyb. A úplně nejlepší je, když se zkouší muzikál – to je aerobiku!

B. A co si nejraději dáte k pití? Myslím alkoholického.
D. Sekt a bílé víno. Ale jinak miluju kafe.

B. Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
D. Můj muž říká, že jsem vztahovačná. On například řekne, že nemůže najít máslo a já se hned ohradím, že jsem ho dala na místo… jako kdyby mě z něčeho obviňoval. Snažím se s tím bojovat (smích).

B. A jaká je ta nejlepší?
D. Myslím, že umím být laskavá a empatická.

B. Jak Vás ovlivňuje móda?
D. Když jsem moderovala v televizi, tak tady mi stylisté jasně řekli, co mi sedí a co nosit nemám. Od této doby se tím řídím. Ale než já zjistím, co se nosí, tak už to začíná vycházet z módy.

B. Věříte v Boha?
D. Ano.

B. Cestujete ráda?
D. Ano.

B. Tak to rozvedeme. Je nějaká země, kde jste ještě nebyla a chtěla byste jí poznat?
D. Asi Jižní Ameriku.

B. Mohla byste žít natrvalo v jiné zemi?
D. Jednou jsem se měla vdávat do Švédska. Bylo to těsně po revoluci a já byla hodně zamilovaná. Ale pak zvítězila ta zvědavost, co se tady bude dít, a že se mi vlastně odtud nechce. A nelituji, že jsem to neudělala. Ráda tady žiju.

B. Kdybyste mohla prožít naprosto ideální den podle Vašich představ, jak by vypadal?
D. Hodně bezvadná zkouška v divadle, dobrý oběd… večer už žádné představení, ale mohla bych do kina nebo do divadla, jako divák. A večer si zajít s mužem na nějakou dobrou večeři.