Muži z Hauzu k vám přijdou na návštěvu. Chcete je?

Muže z Hauzu Příbramáci určitě znají. Dvojice Libor Michvocík – psavec humorných historek a Petr Vašina – skladatel a hudebník. Právě tito muži měli mít v D-klubu vystoupení. A budou ho mít. A v D-klubu. Prostě se rozhodli, že vám vlezou do obýváků (mohou to být i jiné prostory).

F. Udělat vystoupení on-line se dneska stává velmi moderní. Ale mně se moc líbí, že když to vystoupení bylo plánované v Déčku, že ho z Déčka chcete udělat…
L. Já mám takovou úchylku. Když mám třeba pronajaté divadlo pro nějaký pořad, nebo když nedej bože vystupujeme, tak vždycky v tom vašem prodejním systému na internetu sleduju, jak počet koupených vstupenek roste nebo neroste. Ráno se vzbudím a jdu se podívat, jestli se to pohlo nebo nepohlo. Večer zapnu internet a jdu se podívat, jestli se to pohlo nebo nepohlo. To je druh nějaké mojí obsese.
P. To jsou vlastně ranní a večerní rituály.

F. Co to udělá s tvou psychikou, když to teď nebudeš moct sledovat? Vstupenky se vaše vystoupení neprodávají.
L. Ony se prodávají. V divadle zaměstnanci makají, šijou roušky. Protože nejsou v té první linii, jako zdravotníci a podobně, tak se o tom moc nemluví. Když vezmu, že divadlo ušilo okolo čtyř tisíc roušek, tak to opravdu něco stojí. Proto jsme se rozhodli, že potencionální diváky poprosíme o vyjádření poděkování a pospolitosti s divadlem. Vstupenky se prodávat budou. Jedna za 50 korun. Veškerý výtěžek půjde na nákup látky a tkalounů pro další divadelní roušky. 

F. Ale to můžeš svým způsobem uspokojit i svoji obsesi, že jo?
L. Samozřejmě. Budu to sledovat až do okamžiku ukončení prodeje.
F. Chápu to tak, že koupě vstupenky není podmínkou, aby diváci sledovali vaše vystoupení. 
L. To vůbec ne. Nás mohou sledovat zadarmo. Ale já předpokládám, že si vstupenku koupí kvůli divadlu. A mohou si jich koupit víc. Když už mají vstupenku do patnácté řady, tak si mohou koupit ještě do první, aby dobře viděli a slyšeli.

F. Kluci, teda pardón-muži, máte představu, jak se vám bude vystupovat, když v Déčku nebude ani noha?
L. Jak to máme vědět? To se nám nikdy nestalo, že by nepřišla ani noha. Dva vždycky přišli.
P. Nikdy jsme nehráli přesilovku.
L. To je vlastně pravda. Ale jednou byla remíza.
P. Budeme si hrát pro sebe.
F. Jo, a mimochodem máte bombárďácký roušky!
L.To jsou původně naše trička.

Jak jste mohli z rozhovoru poznat, s muži je prča. Prostě jsou tak trochu ujetí. A pokud si to nemyslíte, podívejte se na pozvánku. Myslím, že vás přesvědčí.
https://www.facebook.com/153195044858073/posts/1528001734044057/?vh=e&d=n

Muži, za divadelníky vám musím poděkovat. S tou ujetostí jsem to trochu přehnala. Za to, co jste pro divadlo vymysleli, jste borci!
A vy, moji milí čtenáři (já vím, že nejste jenom z Příbramska), máte jedičnou možnost si Muže z Hauzu poslechnout. I vy, všichni z celé republiky, co je vůbec neznáte (čemuž moc nevěřím).