Můžu s vámi udělat rozhovor?

Se Základní školou v ulici 28. října divadlo už dlouho spolupracuje. Žáci pravidelně navštěvují generální zkoušky a posílají recenze. Na konci školního roku, ve spolupráci s paní učitelkou Hanou Kollertovou, dostaly děti specifický úkol – napsat fiktivní rozhovor s libovolnou divadelní postavou. Jednoznačně převažovaly postavy z Ženitby a Velkého Gatsbyho. A dětem se dařilo. Bylo vybráno 7 prací. Ředitel Petr Bednář se rozhodl, že autory vybraných prací ocení vstupenkami do divadla. A učiní tak slavnostně před žáky této školy. Ideální byl termín 28. června, kdy šla škola do kina.

A tady jsou oceněné práce:

Žvanikin (Ženitba) – Tereza Jánová
Reportér: Dobrý den, děkuji, že jste si na tento rozhovor udělal čas.
Žvanikin: Ale jistě. To na Sicílii…
Reportér: Dobře, k tomuto tématu se ještě vrátíme. Nejdříve by mě totiž zajímalo, jak jste se cítil, když vás vaše vyvolená odmítla a vybrala si místo vás někoho jiného?
Žvanikin: No, tak samozřejmě, že jsem byl zklamaný. Vždyť toto bylo již 16. odmítnutí! To na Sicílii, tam to bylo jinak. Ženy se na mě jen hrnuly, takže jsem si nemohl stěžovat. A taky jsem si nestěžoval. Ha, to takhle jednou…
Reportér: Vrátil jste se po této zkušenosti zpět na Sicílii?
Žvanikin: Byl bych rád, kdybych mohl. Ale prý vzhledem k mému věku by to nebylo rozumné. Vzhledem k jakému věku? Já jsem ve svých nejlepších letech, cožpak jsou slepí? Ach, jak já bych jel zpět. Krásné moře, ženy, jež se točí jenom kolem vás, a to jídlo. A hlavně tam nikdo nerozuměl rusky. To když jste…
Reportér: Plánujete se nějak pomstít ženichovi či dokonce nevěstě?
Žvanikin: Ne, já si na pomsty moc nepotrpím. Alespoň, že bude ta holka šťastná. Ale i tak to člověka zamrzí. No jo, co se dá dělat, budu muset hledat štěstí jinde. Třeba by mi nějakou ženskou ze Sicílie mohli přivést přátelé, které tam stále posílají. Nebo…
Reportér: Děkuji vám za váš čas.
Žvanikin: Na shledanou.

Daisy (Velký Gatsby) – Žaneta Dostálová
D= Daisy  R= reportér
R= Přeji vám krásný den. Doufám, že nebudete proti, kdybych se zeptala na pár otázek.
D= I vám hezký den. Jistě, ptejte se.
R= Tak tedy. Jaké byly vaše pocity, když jste pana Gatsbyho viděla po tak dlouhé době?
D= To nedokážu popsat. Bylo to, no, roztomilé. Jedna myšlenka se mi křížila přes druhou. A já věděla, že ho miluji jako tehdy. Namlouvala jsem si, že ne, protože mám Tomma za manžela a … no asi takhle.
R= …ehm dobře, moc děkuji. Když vás váš bratranec Nick pozval na čaj a vy jste opět spatřila pana Gatsbyho uprostřed vašich oblíbených bílých růží, co jste chtěla udělat?
D= Jak je známo, přisedla jsem si k němu a vedli jsme rozhovor. Ale co jsem chtěla udělat? Chtěla jsem mu skočit okolo krku a líbat se s ním jako dříve. Ale zároveň jsem se chtěla sebrat a odejít.
R= Moc děkuji za odpověď. Poslední otázka. Když Gatsby zemřel, proč jste nepřišla na pohřeb? Když jste s ním měla mimomanželský milostný poměr?
D= Já vlastně sama nevim. Teď toho lituji a moc. Kdyby se pohřeb konal dnes, určitě bych přišla a promluvila o nás dvou.
R= Děkuji za příjemný rozhovor.
D= I já.

Nevěsta Agáta (Ženitba) – Anna Fišerová
1) Kdyby bylo pokračování, jakého ženicha byste si nakonec vybrala?
A: To je těžká otázka, myslím, že bych si nakonec nevybrala ani jednoho z nich. Sice každý má v sobě něco zvláštního, ale žádný pro mě není vhodný.
2) Jak byste si představovala svého vysněného ženicha?
A: Řekla bych, že by měl být samozřejmě hodný, pracovitý, poctivý, ale to si asi takto nemůžu říct… Podle mého by byl ideální kus z každého ženicha, co si pro mě přišel.
3) Co byste na sobě chtěla změnit?
A: Vzhledově bych asi nic neměnila, i když něco by se možná našlo. To hlavní, co mi nejvíce vadí, je asi má stydlivost a nerozhodnost. Myslím, že na tom bych měla zapracovat.

Poopay (Spojovací dveře) – Karolína Brožová
Reportérka: Dobrý den, jsem moc ráda, že jsme se mohly setkat. Pokud by vám to nevadilo, ráda bych se zeptala na pár otázek.
Poopay: Jistě.
Reportérka: Jako první by mě zajímalo, co jste si myslela, když jste se objevila v jiné době.
Poopay: No, nejdřív mi ani nedocházelo, že jsem se dostala někam jinam, nepochopte mě špatně, ale pokoj byl úplně stejný a já neměla žádný důvod začít zjišťovat, kde jsem. Pak to ale byl opravdu velký šok a panika.
Reportérka: Poté, co jste zjistila, jak doopravdy zemřely ženy vašeho klienta, jak jste se rozhodla, co dělat?
Poopay: Rozhodně mi pomohlo, že jeho druhá žena věděla, co musíme udělat. Nešlo o to, co jsem chtěla, ale o to zachránit dva životy.
Reportérka: Ach, samozřejmě. A poslední otázka zní. Co jste cítila, když jste se vrátila do přítomnosti a zjistila, že si vás adoptovala druhá žena vašeho klienta?
Poopay: Radost a lásku. Bohužel už v přítomnosti zemřela, ale vím, že se o mě dobře starala a nic mi nechybělo.
Reportérka: Moc děkuji za zajímavý rozhovor. Doufám, že budete mít krásný život.
Poopay: Děkuji, na shledanou.

Agáta (Ženitba) – Veronika Laffarová
Já: Opravdu jste věřila dohazovačce, že vám najde nějakého ženicha?
Agáta: No, co jsem měla dělat, tetička mě chtěla provdat. Nic lepšího nás nenapadlo, jeden si mne chtěl opravdu vzít, ale vždyť vy víte, jak to dopadlo.
Já: Nevím, asi se to ke mně ještě nedoneslo. Co se tedy stalo? Ozval se vám ještě někdy?
Agáta: Skočil z okna, ale pod oknem neležel. Nevím, kde je. Dopis mi od něj přišel, omlouval se mi, ale já už ho nechci ani vidět.
Já: Budete ještě věřit dohazovačce, dáte jí ještě jeden pokus?
Agáta: Myslím, že už sehnala všechny ženichy z blízkého i vzdáleného okolí. Já se sama vdát nechtěla, když oni o tom všichni tak hezky mluvili… Teď už o tom nechci ani slyšet. Pořád se trápím kvůli tomu, který vyskočil z okna. Jsem na něj naštvaná, ale kdyby se vrátil, dala bych mu ještě jednu šanci. Možná.

Daisy (Velký Gatsby) – Natálie Mrvíková
A – Dobrý den Daisy, mohu na vás mít pár otázek?
B – Jistě.
A – Jaké květiny máte nejraději?
B – Bílé růže. Jsou tak nádherné a svěží. Moc bych chtěla velkou zahradu plnou těchto růží. V Anglii prý mají nejkrásnější růže.
A – Cestujete ráda?
B – Ano, už jsem byla v Paříži, Itálii, Anglii a také v New Orleans. Chtěla bych procestovat celý svět.
A – A otázka na na závěr. Jaká věc, kterou jste kdy dostala, vás nejvíce potěšila?
B – Dostala jsem spoustu darů, ale nejvíce mě potěšily diamantové náušnice dovezené přímo z Afriky. Na světle se nádherně třpytí.
A – To by bylo vše. Děkuji za váš čas.

Talk Show / Rozhovor s panem Gatsbym – Marek Melka
Moderátor: Bohatý muž, gentleman a večírků pán, přichází Jaye Gatsby!!!!!!
Dav lidí: (pískot, potlesk, hukot).
Jaye Gatsby: Ah, dobrý den (podání ruky).
Moderátor: Dobrý den. (podání ruky) Tak co, mladíku, jakpak se vůbec máte, slyšel jsem, že prý jste sehnal nový ohňostroj a máte mnoho nových přátel. Jaké jsou vaše pocity?
Jaye Gatsby: No inu, mám se skvěle. O tom, co se píše, je to vcelku pravda, však né všechno!
Moderátor: Jak to myslíte, smím-li se zeptat?!?
Jaye Gatsby: Přátel mám spoustu, ale ti, se kterými jsem se nedávno potkal a seznámil, jsou snad ti zatím asi nejlepší. Jedním z nich je skvělý přítel Nick Carraway, který je mým výborným sousedem. Být člověkem jako on, to je něco! Každá dívka by určitě takového gentlemana uvítala. Ale abych se vrátil k těm ohňostrojům, je to prozatím nedomyšlené a ještě neoznámené jelikož se ukázaly jakési problémy, tak zatím je informace o ohňostrojích mýlka.
Moderátor: Ohh velmi zajímavé, mě však nejvíce zajímá, jak jste se seznámil s Nickem? Byla to náhoda či osud? Jak to vnímáte vy?
Jaye Gatsby: No, byl to asi osud, jelikož se mu nedařilo v Evropě, tak se v roce 1922 odstěhoval do New Yorku, aby našel své štěstí. Mám za to, že jsem to štěstí našel s ním. I když je chudý a mnoho lidí hlavně bohatých by ho mohlo odsuzovat, tak pro mne je nenahraditelný. Je jedno, jestli chudý nebo ne, hlavně že je čestný a laskavý. Ale abych se vrátil k tématu. Hmmm (pokašlání). Jednou jsem zjistil, že mám nového souseda, který je bratranec mé dávné lásky Daisy. Pozval jsem ho na party, přišel, seznámili jsme se a bylo to.
Moderátor: Ach, to přátelství, velmi zajímavý příběh. Ještě se vás zeptám na poslední otázku: kdy bude další party?
Jaye Gatsby: Hned zítra :).
Moderátor: Děkuji, dámy a pánové, Jay Gatsby (podání rukou, rozloučení).
Dav: (potlesk, pískot, hluk).