No vidíš, a pak že dneska nic…

Mezinárodní den žen někteří berou jako zprofanovaný svátek minulých let. Nevím, jak velké procento to je, ale včera jsem si šla do květinářství pro svíčku a obchod byl plný mužů. Což je správné. Pořád jsme ženy. Ať už se píše rok 1978 nebo 2018.

Divadlo se postavilo k MDŽ čelem. 8. března se na malé scéně hrála inscenace Vše o ženách. Co taky jinýho, že jo?! A navíc za snížené vstupné – pouhých 90 korun. Ženám se představení líbilo a doufám, že i mužům, kteří však byli v hodně velké menšině. (Hodně velká menšina – to nevymyslíš!)

Ale to nebylo všechno. Při odchodu dostala každá žena, osobně od pana ředitele, malou kytičku.

Bylo to milé překvapení, které divačky potěšilo. Zaslechla jsem několik vtipných hlášek. Například: „No vidíš, a pak že dneska nic…“

Po odchodu divaček šel ředitel do šatny, kde obdaroval nejen herečky, ale i inspicientku, rekvizitářku, garderobiérku a další ženy.

I zaměstnankyně tato maličkost potěšila.
Tak ženský, ať žijem!!!