Nová členka souboru – Lucie Valenová

Za poslední rok došlo ke změnám v hereckém souboru. Někteří odešli a další přišli. A právě ty nové je na čase představit. Členkou hereckého souboru se stala Lucie Valenová. Narodila v Praze a stále jí zůstává věrná. Na mě působí jako velká sympaťačka.

Jak jste se dostala k divadlu? 
Oba dva moji rodiče byli výtvarníci na volné noze a dělali loutkové divadlo. V sedmi letech jsem začala chodit do divadla Radar do dramaťáku. Ten se později vyvinul v amatérské divadlo. A asi po třech pokusech jsem se dostala na DAMU na alternativní a loutkové divadlo. 

A kam jste šla po škole?
Nejdříve na tři sezony do Malého divadla v Českých Budějovicích a teď jsem tady.

Já jsem někde slyšela, že Milan Schejbal Vás objevil mezi ochotníky?
My jsme se potkávali na různých přehlídkách amatérského divadla, kde Milan seděl v porotě a my jsme na nich hráli s Radarem.

Jak dlouho jste si tuto nabídku rozmýšlela?
(Smích) Moc dlouho ne. Já jsem odcházela z Jihočeského divadla, kde musím některé role dohrávat, tak jsem Milanovi řekla, že jestli mě chce i s tímhle závazkem, tak jo. A on souhlasil.

Když přijde nový člen do souboru, dostává svou první roli. Váš nástup do Příbrami musel být ve stylu: Tady je náš rybník, okamžitě nastupuješ do tolika a tolika her, a teď si plav! A navíc jste dohrávala v Budějovicích. To asi byl pořádný fičák…
Byl. A navíc úplně první hra, kam jsem nastoupila za Ivanku Krmíčkovou, byl Tanec na konci léta. To je náročná hra se spoustou textu, člověk nesleze z jeviště a je to drama. V komedii se třeba i něco odpustí.

Jste tam s pěti herečkama. Znala jste alespoň některou?
Kromě Anči Fixové nikoho. Byly to pro mě dost nervy. Ale moc mi pomohly. A pak už to fičelo – Jak jsem vyhrál válku, Obsluhoval jsem anglického krále a další. 

Nezalitovala jste někdy svého rozhodnutí?
Neee.

Kolektiv – dobrý?
Jsou skvělí. Ale já jsem i přes ty záskoky nestihla ještě poznat celý soubor. 

Režisér – na zabití?
(smích) Není. 

Máte trému? Třeba před premiérou?
Mám.

Premiéru jste zažila jednu – Špinavý obchod. To je zatím první opravdu vaše role. Ale nastoupit do hry, která si už žije svým životem, to asi musí být ta tréma větší, ne?
Je. Ze začátku jsem se hodně dívala na záznamy her. Ale potom jsem se snažila být už trochu svobodnější, abych nebyla úplně kopie. A při všech těch záskocích jsou ti lidé velmi pozorní a neustále ve střehu, aby vás z toho průšvihu když tak dostali. Sálá z nich obrovská energie, která mi pomáhá tu trému překonávat. 

A co příbramský divák?
Z toho mála, co jsem zatím stihla poznat, tak mi připadá neuvěřitelně vstřícný.

Já vím, že to není vhodná otázka, ale taktnost ode mne nemůžete čekat. Kolik je Vám let?
(Smích) Kolikátého je dneska?

Třetího března. 
Tak za měsíc a tři dny mi bude 33.

Jen tak pod čarou: Pánové, přítele zrovna nemá!

Tak Lucko, zlomte vaz!!