O Kájínkovi, Johnovi, Kašákovi i dalších…

Na Josefa Klímu jsem se těšila. V televizi sice vypadá, jako velký sympaťák, ale co když to nakonec bude velká hvězda? Je to sympaťák. A má i smysl pro humor.

A povídání to bylo velmi zajímavé – je Kájínek vinen nebo není, jak u Klímy doma skončil bezdomovec, bavili jsme se také o Radku Johnovi, jestli měl někdy strach, jak reportáže ovlivňují, či neovlivňují politici a spousta dalších zajímavých témat.

Dotazů z řad diváků byla řada. Zmínka byla i o příbramských kauzách. Pouze mě zarazilo chování některých návštěvníků, kteří si tuto besedu spletli s pořadem Michaely Jílkové. Byli v opozici a vyvraceli všechno, co Klíma řekl, takže občas to v Déčku vypadalo jako v Kotli. Naprosté většině toto chování jedinců vadilo. Jsem ráda, že se ohradili a rebelové nakonec zmlkli. O to víc bylo příjemné, když Josef Klíma usedl k pianu.

Na závěr proběhla autogramiáda, byl zájem o knihy nebo společnou fotku. Mimochodem  těch knih Josef  Klíma  vydal už  34.

Vyfotil se i s našimi barmankami a v Déčku se také podepsal.