Oslavy 60 let divadla – III. díl

Balada pro banditu měla premiéru v prosinci 2014. Je to moje oblíbená hra a písničky – to je prostě „mor“, kterého se nezbavíte. Když se Balada zkoušela, chodila jsem často do divadla. Odposlechy si tehdy pouštěla i děvčata v kancelářích. Prostě to v divadle vypadalo, jako když jsou všichni postiženi zvláštní chorobou, zřejmě po požití nějaké halucinogenní rostliny. Všichni si po chodbách i v kancelářích broukali – Zabili, zabili…. Ani tak nehoří svíčka farářovi… a další hity z Balady. Když se míjeli, s pochopením se na sebe pousmáli.

Já jsem si v té době zpívala pořád. Přistihla jsem se, jak například míchám guláš a zpívám si – Tam na břehu u řeky, chlapci se tam koupají. Ta mě držela dost dlouho. Uvědomila jsem si to, až když se na mě moji dospělí synové začali divně dívat.
A když jsem si začala broukat zcela podvědomě, začalo mi to vadit. Broukala jsem si totiž i na ulici. A vrchol byl, když jsem si uvědomila, že si při nákupu v supermarketu potichu prozpěvuju – Pojďme chlapci, pojďme krást, bude žrádlo, bude chlast. To už začalo být nebezpečné.
Holky v divadle říkaly, že to mají úplně stejně a taky už jim to vadí. Včetně jejich rodin. A všechny s nadějí čekaly na akci Vánoce v divadle, kde se měla dvakrát hrát pohádka Princové jsou na draka. „Fany, tam jsou také písničky, které Ti vlezou pod kůži, třeba s tou Baladou přestaneme.“ Měly pravdu. Změnila jsem repertoár na – Dělání, dělání, všechny smutky zahání …Hlupáku, najdu tě, tváříš se nadutě … Statistika nuda je…  Docela se mi ulevilo. Ovšem po zhruba třech týdnech to začalo znova …Řekněte mamce, prokrista ať mi večeři nechystá.

Už dávno nezpívám. Vždyť jsem Baladu taky nějaký čas neviděla. Až včera, když jsem šla z divadla…Křížem krážem chodím, nevidím nikoho…