V září začala nová divadelní sezóna, i když spousta divadel hrála i o prázdninách. Jedním z nich je Divadlo A. Dvořáka Příbram. Na začátek sezóny si pro své příznivce připravilo jednu perličku. Koncert s názvem Jsme zpátky ve hře! Program složený z písniček inscenací, které se stále hrají, i těch, co už svou derniéru měly, byl poděkováním divákům za to, že si do divadla našli cestičku i v době krize.
Usadili jsme se a dychtivě očekávali, co se bude dít. Na scénu vyšel umělecký šéf a režisér Milan Schejbal, aby nás přivítal a seznámil s programem. Jak sám podotkl, stát se mohlo leccos, protože pevně daný byl pouze seznam písní. Ostatní bylo dílem náhody a nálady. Na jeviště pozval členy uměleckého souboru, hostující herce a samozřejmě hudebníky. Bez nich by to opravdu nešlo. 🙂
Na úvod zazpívali herci píseň ze hry Zdeňka Jirotky Saturnin, která se hrála v letech 2009-2017. K Saturninovi mám jednu vzpomínku. Roli MUDr. Vlacha ztvárnil Pavel Nový. Když onemocněl západonilskou horečkou, alternoval jeho roli Milan Schejbal. Krátce poté, co se Pavel Nový vrátil na divadelní prkna, navštívila jsem představení Saturnina. Doktor Vlach poslouchal dědečkův plán na výstup ke svému srubu a přitom se zvedl, aby přešel po jevišti. V momentě, kdy se pan Nový zvedl z křesla, hlediště se spontánně roztleskalo. Vítalo svého herce zpět. Byl to velmi hezký okamžik.
Moderování večera se ujal Milan Schejbal a během programu se s námi podělil o spoustu drbů ze zákulisí. K mikrofonu pozval dramaturgyni a herečku Kateřinu Fixovou, aby nám zazpívala píseň Morany Tmavá nocka z inscenace Balada pro banditu. Ze stejnojmenné hry jsme si užili ještě další dvě skladby. Představitel Oreba Danka Vladimír Senič zazpíval skladbu Nepůjdu od tebe a Anička Fixová, představitelka Eržiky, přidala asi nejznámější skladbu hry Zabili, zabili.
Od zbojníků jsme se přesunuli ke klasice. Před mikrofon se postavil typický představitel operních rolí Vladimír Senič. V obleku a kravatě, jak se na operního pěvce sluší. Zazněla árie Vaška z parodie Prodaná nevěsta. Na jevišti se objevovala v letech 2015-2017. Z Prodané nevěsty zazněl ještě sborový zpěv o pivečku. 🙂
Problémy s nezaměstnaností a jejím svérázným řešením nám přiblížila skladba Dlouhej déšť, v originále Breeze off the River, z muzikálu Donaha! od autorů Davida Yazbeka a Terrence McNallyho. Parta propuštěných ocelářů se pokusí prorazit jako striptéři. Muzikál vznikl podle stejnojmenného filmu z roku 1997. Světová premiéra muzikálu proběhla v roce 2000. Licence na uvádění muzikálu byla velice drahá, a proto se spojilo sedm českých divadel, aby se dílo mohlo objevit na českých jevištích. Tak se muzikál dostal v roce 2006 i do Příbrami. Píseň Dlouhej déšť v překladu Pavla Dominika zazpíval představitel Jerryho Lukowského Lukáš Typlt.
V roce 1966 měl premiéru hudební film se scénářem Vratislava Blažka, hudbou Jiřího Bažanta, Vlastimila Hály a Jiřího Maláska, v režii Ladislava Rychmana. Na filmová plátna poprvé vjela řidička tramvaje Marie Kučerová neboli Dáma na kolejích. Ještě před natočením filmu se v roce 1966 uskutečnilo uvedení jevištní verze Dámy na kolejích v brněnské Redutě. Do Příbrami doputoval muzikál v roce 2018 v režii Lumíra Olšovského, vedoucího muzikálového souboru Divadla J. K. Tyla Plzeň. Hlavní roli Marie Kučerové ztvárnila hostující herečka Lucie Pernetová a pro diváky si připravila píseň Pomstím se. Přimět Marii k rozumu se snažily herecké kolegyně ve skladbě Mějte rozum paní Kučerová, ale nezabralo to. Spíše naopak. 🙂 Třetím zástupcem muzikálu Dáma na kolejích se stala píseň Nežli si mě vzal, kterou si společně s Lucií a sborem děvčat „dal“ i Martin Dusbaba. Pan režisér Schejbal měl asi strach, aby závěrečný pokřik „Vzmužte se ženy! Buďte jak kámen!“ nesemknul přítomné divačky k domácí revoluci, protože hned po písničce upozornil publikum, že vše bylo jen jako. 🙂 Muzikál Dáma na kolejích bude mít derniéru 14. listopadu, tak si ho nenechte ujít.
Francouzská komedie se zpěvy Ach, ta něha našich dam! o setkávání tří zcela rozdílných žen v parku se na příbramském jevišti poprvé objevila v roce 2011. Součástí hry byla též píseň o tom, jak se pozná, že je člověk zamilovaný. Pro koncertní uvedení ji nastudovala Helena Karochová.
Přímo pro Divadlo A. Dvořáka Příbram vznikl kabaretně-hororový detektivní muzikál s písněmi Jiřího Suchého s názvem Tajemství Žlutého hřbetu. Policejní praktikant Kudlič musí vyšetřit vraždu, ale jak to udělat, když mrtvola oběti není nikde k nalezení? Vyšetřování ho zavedlo na různá místa, např. do věznice Skunk-Skunk. Z inscenace Tajemství Žlutého hřbetu jsme si připomněli skladbu Píseň o myši a jedu v podání Lukáše Typlta. Anička Fixová připomněla hororovou detektivku písní Jsem za mřížemi.
Prodaná nevěsta není jedinou parodií, která se objevila v repertoáru příbramského divadla. V současné době se po jevišti prohání Vinnetou se svým pokrevním bratrem Oldou. Uvedení písničky z inscenace Vinnetou bylo skutečně originální. Pan režisér pozval k mikrofonu představitele hlavních rolí Petra Floriána (Vinnetou) a Jiřího Vojtu (Olda) s tím, že nám zazpívají „buziduet“ ze zmíněné inscenace. Na to se od připravených zpěváků ozvalo nesmělé pípnutí, že oni píseň nazývají Seznámení. Zjišťovala jsem, jak to s názvem skladby je a díky informacím od Fany Blažkové, které tímto děkuji, už vím, že jde o název skutečně velmi interní. 😀 Přiznám se, že parodie zrovna nevyhledávám, ale na Vinnetoua si asi zajdu. 🙂
Po duetu jsme si užili další sborovou skladbu o tom, že je všechno OK. Na programu byla píseň z komedie Otelo z ostrova Susaku. Autorem hry je chorvatský dramatik Miro Gavran a nevšedním způsobem si pohrál se Shakespearovou tragedií Othello. Nerada bych se mýlila, ale mám pocit, že u této písně poznamenal pan režisér, že tolik účinkujících, kolik se postavilo k mikrofonu, hra ani neměla. V odpověď se ozvalo, že se to někteří doučili. Myslím, že čím více zpěváků, tím lépe. 🙂
Typické postavy a situace commedie dell’arte v sobě shromažďovala klauniáda Goldoniáda, která se divákům poprvé představila v roce 2016, a právě z této inscenace si účinkující vybrali píseň o tom, že láska prochází žaludkem. Což je svatá pravda. 🙂
Komedie Jaroslava Žáka Škola základ života patří k oblíbeným stálicím jevišť. Poprvé se v Příbrami hrála v roce 2000 a o třináct let později se znovu vrátila. Studentskou veselohru zastupovaly dva hity známé napříč generacemi. První byla skladba Klobouk ve křoví v podání Jaroslava Someše, představitele profesora Celestýna Matulky. A potom jsme se otáčeli za hlasem Kateřiny Fixové, tak jako Slunečnice. Při slavném hitu doprovázeli profesorku Eufrosinu Suchánkovou ještě sboristé Petr Florián a Lukáš Typlt.
A to už se dostávám k bodu programu, který mě doslova okouzlil. Irský tradicionál ze hry Tanec na konci léta zpívaný a cappella herečkami Lucií Valenovou, Monikou Timkovou, Aničkou Fixovou a Eliškou Nejedlou. To byla skutečně nádhera.
Součástí programu koncertu bylo představování nových posil hereckého souboru. Jsou to tři nové dušičky: Lucie Valenová, Kryštof Grygar a Václav Rašilov. Všechny jsem už „v akci“ viděla a doufám, že se jim u nás bude líbit. Zároveň došlo k odtajnění dramaturgického plánu. Mohlo nás těšit, že jsme se to dověděli zároveň s herci. A vlastně ještě o chlup dříve než oni, protože pan režisér se obracel k nám divákům a proto jsme byli první. 🙂 Máme se opravdu na co těšit, třeba na… Ale víte co? Nepřišli jste, tak vám to neprozradím. Ať jste taky trochu napjatí. 🙂 Jen naznačím, že nás čeká oblíbené hudební dílo. Takže, padouch nebo hrdina, nestojím o vaše kidy a koukejte přijít do divadla. Už tušíte? 🙂
Účinkující doprovázela kapela, kterou už známe z inscenací Balada pro banditu či Dáma na kolejích, nebo z koncertů konaných v D-klubu.
Uteklo to jako voda a než jsme se nadáli, byl koncert u konce. Na závěr nám pan režisér Schejbal poděkoval za přízeň a podporu divadlu. Publikum na oplátku odměnilo všechny účinkující potleskem ve stoje a vytleskalo si tak přídavek. Znovu se opakovala píseň Zabili, zabili a to už s herci zpívali i diváci. Byl to nádherný večer. Mezi jevištěm a hledištěm proudila pozitivní energie a všichni jsme si to užívali. Písničky proložené milým povídáním a vzpomínkami. Odcházela jsem z divadla s krásným pocitem a určitě jsem nebyla sama. A znovu jsem si uvědomila, jak moc mi návštěvy divadla chyběly. 🙂
A málem bych zapomněla. Všichni účinkující vystupovali bez honoráře. 🙂
