Pavel Rímský: Otec nade mnou lámal hůl (rozhovor)

V oblíbené inscenaci „Obsluhoval jsem anglického krále“ hostuje sympaťák Pavel Rímský. Toho jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. Pavel s rozhovorem ochotně souhlasil a Čiperka nám půjčila kancelář. A tady to je:

Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
Babička a dědeček v Přelouči u Pardubic, kteří mě v raném dětství vychovávali a měli na můj život docela zásadní vliv.

Byl jste jako dítě zlobidlo nebo vzorňák?
Byl jsem veliké zlobidlo a byly se mnou jen a jen problémy. 

Babička s dědečkem to vydrželi…
Babička s dědečkem s tím problémy neměli, ti ostatní ano.

Měl jste jako dítě nějaký sen, čím byste chtěl být?
Jako dítě ne, to až v pozdním dětství.

A co to bylo?
V době mého předpubertálního věku jsme bydleli na Slovensku v Martině, kde otec dělal ředitele divadla. A aby měli rodiče ode mě pokoj, tak mě přihlásili do lyžařského oddílu, čemuž jsem okamžitě propadl. A tehdy jsem měl sen, že budu člověkem, který nosí ve velké, těžké krosně na horské chaty zásoby. 

A proč ne horský vůdce, ale herec? Kdy došlo ke zlomu?
Když mně bylo patnáct, tak otcovo působení v divadle skončilo a znovu mě přestěhovali, tentokrát na Moravu do Uherského Hradiště. Tam skončil můj vztah k horám. Teda on neskončil, mám hory pořád rád, ale o závodním lyžování  jsem si mohl nechat jenom zdát. Na Moravě mě postihla láska k dobrému vínu. 

Tak od hor k vínu… A co to herectví?
To bylo v Uherském Hradišti. Měl jsem takové problematické dětství, vyhazovali mě ze škol, rodiče vybírali i učňáky, abych vůbec něco měl… Potom otec objevil, že se v Brně otevírá dramatická konzervatoř, já jsem si tam podal přihlášku a oni mě, k mému překvapení, vzali. Vzhledem k mému vztahu k nočnímu životu, mě opět i z této školy za rok a půl vyhodili. 

To je pěkně klikatá cesta. Jak to pokračovalo?
Díky jedné paní profesorce, která učila jak na konzervatoři, tak na JAMU, se mi i po termínu podařilo propašovat přihlášku na JAMU. Říkala, že to je to jediný, co pro mě může ještě udělat. Na JAMU tehdy existovalo udělení dispenzu od maturity. Takže po dlouhých diskuzích, zda mě mohou z morálních hledisek vzít, když mě před tím ze školy vyhodili, jsem byl nakonec přijat. Pak už jsem byl vzorný a šťastný, že na té škole jsem.

 Většina rodičů, kteří jsou z divadelního oboru, si přeje, aby dítě mělo tak zvaně normální povolání. Co na to říkal Váš otec?
Tatínek s tím žádný problém neměl. Ten už byl tak zoufalý z toho, že roky plynou a já mám stále jediné vzdělání – základní školu, že už byl rád za cokoliv.

I když už jste ostřílený herec, stává se Vám, že máte trému?
Ano. Před každou premiérou.

Hodně herců je pověrčivých. Máte nějaký talisman nebo rituál pro štěstí?
Mám svůj rituál, ale nebudu o něm mluvit.

A je tak důležitý, že kdybyste ho neudělal, tak věříte ve smůlu?
Ano.

Máte ve své šatně něco, co Vás hodně těší?
Kolegy. Ale už ani to není pravda, protože z osazenstva mojí šatny už zbyly jenom trosky.

Zalitoval jste někdy volby svého povolání?
Až teď, když jsem starej… 

Proč zrovna teď?
Předtím jsem byl u divadla z nějakých důvodů šťastný a teď zrovna nejsem.

Je pravda, že se to stává i lidem v jiných povoláních. Tak půjdeme radši k jídlu. Tohle téma já mám moc ráda. Co nejraději jíte, a co byste nikdy do úst nevzal?
Mám rád chlupaté knedlíky se zelím a různé varianty brambor, jako jsou bramborové placky, cmunda a podobně. Ale mám rád i italskou a francouzskou kuchyni.

A je něco, co opravdu nemusíte?
Třeba banán.

Banán?
Ano. A pak nakládané ryby v různých nálevech a olejích.

Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
Občas jsem protivnej jak prdel.

A ta nejlepší?
Myslím si, že je na mě spolehnutí.

Věříte v Boha?
Ano. 

Jste sova nebo skřivan?
Sova.

Co říkáte současné politické situaci?
Myslím, že by se náš národ měl oprostit od pocitu, který máme ještě ze socialismu, že všichni musíme dělat to samé. To znamená, kdo nevolí toho nebo onoho je nepřítel státu, a podobně. Každý by si měl demokraticky zvolit podle svého. A ne aby mě někdo strašil, že když volím tohohle, udělám strašnou chybu, a když tamtoho, tak ještě větší.

Cestujete rád?
Cestuji velmi rád.

A máte nějakou zemi, kde jste ještě nebyl a moc byste ji chtěl poznat?
Těch je hrozně moc. Byl jsem třeba v New Yorku, ale nikde jinde v Americe…

Kdybyste měl strávit den podle Vašich představ, i třeba neuskutečnitelně, jak by vypadal?
Chtěl bych strávit jeden den na šňůře kapely Rolling Stones a večer s nimi flámovat.