Podivný případ se psem je doják

Když se chystá nová premiéra, tak většinou chodím do zákulisí, fotím a získávám další informace. Tentokrát na mě přišla rýmička a kašlík. (Covid to nebyl!) Ale premiéru Podivného případu se psem jsem si samozřejmě nenechala ujít.
Bylo ještě něco navíc. Před začátkem se ve foyer objevil Milan Schejbal v doprovodu Anny Fixové a Petra Floriána. Milan uváděl takovou minivernisáž fotografií členů hereckého souboru. Na to se nemusí zvát nějaký fotograf, geniálně fotí právě Ančí a Petr. Každé divadlo má ve foyer fotografie herců. Vetšinou to bývají portréty. Tohle jsou úplně jiné fotky. Neumím je popsat, to se prostě musí vidět. Ale ti dva mě trochu štvou. Jsou skvělými herci i fotografy. A někdo, například já, nedostal do vínku vůbec nic.

Ale zpět k premiéře. Už téma – příběh patnáctiletého autistického kluka, mě hodně lákal. Už začátek byl dost zajímavý. První zvonění a diváci začínají chodit do sálu. A na jevišti pobíhají herci, přináší si oblečení a připravují se na začátek. A do toho hlašení inspicientky: „Tak vážení rychle, už jsem dala druhé zvonění. Moniko, ty máš mít jiné boty. Vašek, kde je? Rašilov rychle na scénu!“ Inspicientka sice normálně hlásí, ale není do slyšet do hlediště. Vypadalo to, že všichni „zaspali“ a mají pořádný skluz. Dívala jsem se po divácích. Někteří byli překvapení, jiní se usmívali. Samozřejmě, že herci nezaspali. Vše bylo součástí hry. A navíc všichni byli celou dobu seděli na jevišti. Vypadalo to, že mají vlastně leháro. Ale podle mě to muselo být hodně náročné. Hráli nejen občasným textem, ale i výrazy.

Christopher je velmi nadaný kluk, zvláště na matematiku. Ale v okolním světě je ztracený. Náročný má vztah i s rodiči. A ten pes je tam také. A živý. Když jsem chodila po chodbách tak jsem si všimla, že tam nějaký pes pobíhá. Myslela jsem si, že si ho vzal nějaký herec sebou, protože ho nemá kdo hlídat. Ale Agáta (ten pes) se vlastně pozvolna seznamovala s herci. Majitelkou této rekvizity (Lucko promiň), je Lucie Valenová. A ještě něco, o muziku se postaral pouze jediný muzikant  Zdeněk Dočekal.

Jak byl netypický začátek, tak byl netypický i konec. Ale to už fakt prozrazovat nechci. A nechci ani psát nic o ději. Je to celé napínavé a dojemné. Chvílemi jsem ani nedýchala. Tohle je opravdu můj šálek kávy. A Kryštofovi Grygarovi bych za roli Christophera dala Thálii.

Zkoušky skončily přesto režisér Petr Hruška bude v příbramském divadle ještě pár dní. 14. a 15. října premiéra Podivného případu se psem a hned v pondělí 18. října derniéra inscenace Tanec na konci léta. Mladý muž Michael vzpomíná na dětství, které strávil v chudé irské vesnici se svou matkou jejími čtyřmi sestrami. Jeho očima sledujeme úsměvné a dojemné osudy žen, velmi vitálních, statečných i láskyplných, ale také osamělých. Celým příběhem prostupuje tanec – ať už jako výraz radosti, sblížení a dorozumění, rituál či jako symbol svobody a životadárné síly. Tanec na konci léta je také můj šálek kávy. Rozhodně se půjdu rozloučit. A bude se mi stýskat…