Polámal se mraveneček, ví to celé divadlo

Milá Fany,
co je s Vámi? Žádné zprávičky, premiéra je na spadnutí a my nevíme nic ze zákulisí. Celé rodině a i kolegyním v práci to chybí. Vždycky jsme si o událostech v divadle povídali a mnohdy se nasmáli. A taky je pravda, že Vaše informace o tom, co se bude v divadle dít, v nás vyvolali zvědavost, takže jsme se o to víc do divadla těšili. Protože tento stav trvá už dlouho, tak se bojíme, že jste špionáž z divadla vzdala. Ale to si myslíme, že byste to oznámila. A pak si ještě myslíme, jestli nejste nemocná. Pokud ano, tak přejeme brzké uzdravení. Vaše stránky budeme i nadále sledovat a čekat…
S pozdravem Irena

Milá Ireno,
Váš dopis mě moc potěšil. Jak by taky ne. Zjištění, že někomu chybí moje zprávičky z divadla je fakt super.
Jsem sice unavená, ale na psaní zpráv jsem se zatím nevybodla. Druhá možnost je správná. Ochořela jsem. Nízký tlak, vysoký tlak, srdce, ledviny, močák, pár dní doma, pár dní v nemocnici… Ne, nejsem hypochondr, maličko to nadsazuji. Když se mi udělalo líp, tak jsem asi dvě zprávičky napsala, ale moc mi to nejde. O premiéře napsat nemůžu, to bych musela být v divadle osobně a navíc je to pro mě pohroma, protože ji neuvidím. Ale s děvčaty z divadla jsem v kontaktu, takže vím, že to vypadá slibně.

A abych toho všeho neměla málo, tak mě jednou v noci probudí pořádně řezavá bolest. Je to skoro humorka. Nějaký drát mi vylítl z matrace a roztrhl mi nejen moje oblíbené pyžamo, ale i nohu.
Druhý den měly přijet děvčata z divadla na návštěvu a tak jsem zavolala Veronice, že jsem po úraze, aby nejezdily. Následující hovor vypadal takto:
Veronika: „Co jsme ti s holkama říkaly! Že nemáš vůbec nic dělat, ale ležet!“
Já: „Co si asi myslíš, že jsem v té posteli dělala?“
Veronika: ticho…..

Nebo mi volala zástupkyně ředitele, jak to, že se válím doma, když mě je jindy všude plno, a měla bych být trochu čiperka. Od ní to tedy sedí, Čiperka má totiž ruku v sádře!

Mějte, prosím, se mnou trpělivost, cítím, že zdraví se vrací…