Prach a broky: film, který se natočil za patnáct dní, zaplatili fanoušci

Prach a broky je nejnovější amatérský film spolku Rosenthal. Vypráví příběh sedmi nejstrašnějších lotrů, kteří se spojí do jedné loupežnické bandy, aby vzdorovali kruté hraběnce a jejím poskokům. Skupinu vede hrůzostrašný Záhoř a jejími členy jsou slovenský zbojník Juraj Jánošík, historický grázl Johann Grasel, lotr-učenec Lotrando, bývalý švec Rumcajs, strašný lesů pán Vilém a krásná Ronja, kterou jsme si vypůjčili ze severské literatury. Postava tyranské hraběnky a jejího hrbáče Ficka má svůj základ v legendárním příběhu o Čachtické paní.

No, a já jsem se sešla s režisérem Šimonem Peštou.

B. Kdy vlastně vznikl Rosenthal?
P. Začali jsme se formovat už v roce 2003, tehdy mi bylo deset let. Základ Rosenthalu tehdy byla skautská družina Káňat, jejíž členem by i můj nejstarší brácha Adam. Tehdy jsme žili šermem. Zprvu jsme se jen mlátili dřevenými meči, ale rychle jsme přešli na železné zbraně a začli se scénickým šermem. A to už byl jenom krůček k divadlu. Tohle byly prvopočátky, ale oficiálně byl Rosenthal, jako občanské sdružení, založen v roce 2008.

B. Chápu to tak, že všichni máte své zaměstnání a Rosenthal je koníček?
P. Jasně.

B. A nepřipadalo Vám natočení filmu jako je Prach a broky, příliš velké sousto?
P. Bylo to pořádné sousto. Měli jsme už sice za sebou nějaké zkušenosti, natočili jsme už tři gangsterky, ale tohle bylo větší, o hodně větší. Prach a broky jsou největším dosavadním projektem Rosenthalu.

B. Já si to dost dobře nedovedu představit, když vidím malé kluky, kteří šermují s dřevěnými meči… Jak jste vlastně začali?
P. Nejdříve jsme začali shánět peníze a v této fázi jsme nedohlédli na konec. Nevěděl jsem, kolik z mého života mi to zabere a kolik mi to dá. V té době jsem studoval práva a připravoval natáčení. Tady jsem zjistil, co mě baví a co nebaví. Z tohoto období jasně vykrystalizovalo, že filmem se chci zabývat celý život.

B. To znamená, že jste opustil studium práv?
P. Přesně tak. Abych to natáčení vůbec stihnul dokončit, a také jsem cítil, že filmařina mě opravdu táhne.

B. No, možná se nám tímto rozhodnutím zrodila filmařská hvězda. Tak zpět k filmu. Vy jste si asi řekli, že natočíte film o loupežnících, ale někdo přece musel napsat scénář?
P. Nejdříve jsme vymysleli příběh. Ten jsme dávali dohromady s mým bráchou Mikulášem a s Vítkem Filipovským. Dlouho jsme se rozhodovali, které loupežníky do filmu zařadit. Někteří vypadli, jako například Babinský. Takže příběh jsme vymysleli dohromady, do podoby scénáře ho sepsal Mikuláš.

B. Tak scénář je hotový. Ale každý film potřebuje peníze. Kolik dělal rozpočet?
P. Rozpočet byl zhruba 250 tisíc. Nejvíce se nám podařilo sehnat na internetovém Startovači. Fanoušci na film věnovali 107 tisíc, zbytek jsme získali od sponzorů. Náš hlavní partner je město Rožmitál pod Třemšínem.

B. To je hezký. Takže se dá říct, že film se začal natáčet díky financím na Starovači?
P. Vyloženě. Tento film zaplatili fanoušci.

B. Za jak dlouho se film natočil?
P. Dělali jsme ho v průběhu roku 2014. Celý projekt byl rozdělen do 15 natáčecích dnů. Natáčení bylo rozděleno do pěti turnusů, ten nejdelší jsme točili v červenci 2014 v Brdech, celých osm dní v kuse. Jinak jsme ale museli točit po víkendech, protože lidi museli normálně chodit do práce.

B. Vy jste celý film natočili za patnáct dní?! No, z Vás by si měly vzít příklad produkční společnosti! Jak jste sháněli herce?
P. My jsme nesháněli vysloveně herce. Především hráli lidé ze štábu. Například roli Jana Bracha hraje hlavní osvětlovač, a podobně. Jinak by to nešlo.

B. Tak film je natočen, ale nastává chvíle střihání a kompletování filmu. Podle mě, je to možná ještě o trochu složitější než vlastní natáčení. Střihač byl také amatér?
P. Střihal jsem to já.

B. Vy už jste měl se střihem nějaké zkušenosti?
P. Ne. Otevřel jsem si program a doslova jsem na něj zíral. Film jsem stříhal poprvé a pracoval jsem na něm hodně dlouho. Po třech měsících jsem měl první verzi střihu, ale to byla tragédie. Učil jsem se za pochodu. Konečná byla až třetí verze.

B. Už jsem měla možnost nějaké režiséry v divadle potkat. A hodně se liší. Tím myslím hlavně v přístupu k hercům. Jaký jste byl režisér? Byl jste pes?
P. Já jsem se i tu režii učil za pochodu. A bez přísnosti to nešlo. Měli jsme třeba v jeden den natočit 70 záběrů. Souviselo to i s pronájmem objektů. Například březnický zámek jsme měli na jeden den, takže se muselo natočit úplně všechno, co se tam mělo odehrávat. Bez přísnosti bychom to nikdy nedotočili.

B. Film je hotov a jde do kin. Jak jste spokojený s ohlasem diváků?
P. Jsem spokojený moc! Lidé chodí do kina a na ČSFD (Česko-Slovenská filmová databáze) má hodnocení 83%, což je paráda

B. Já jsem se někde dočetla, že se má promítat i v zahraničí?
P. Ano, má se promítat v Amsterdamu.

B. A co čeština?
P. Půjde to s titulky, které také vyrábíme.

B. Tak a co dál?
P. Prach a broky prověřily limity Rosenthalu. Rosenthal bude potřebovat dlouhou dobu, než se oklepe a pustí do nového filmu, jestli vůbec. V dohledné době ale stoprocentně přijdou další počiny na poli divadla a akcí pro děti a mládež.

B. Neříkejte, že by už další film nepřišel!
P. (smích) Nooooo, já si myslím, že ještě něco přijde…

V Příbrami svou premiéru film Prach a broky už měl. A kino bylo naprosto vyprodáno. A proto se jej jeho šéf Martin Machata rozhodl promítat ještě jednou, a to 16. února. Tak pokud jste ho ještě neviděli, máte možnost!

Tak jsem  namátkou vybrala pár ohlasů z fejzbůku:

Věřím, že by se mi to strašně líbilo, i kdybych neznal půlku tvůrců osobně. Přesto byla moje očekávání výrazně překonána a bavil jsem se po celou dobu promítání. Výborná hudba, co nejde z hlavy, epický vizuál, tarantinovské zvraty a hlášky a rozhodně to chce vypíchnout i akční složku filmu, protože takhle dobře a rozmanitě udělané bojové choreografie nemá naprosto žádná česká pohádka a sotvakterý zahraniční historický velkofilm. Ale pro děti to není, no.

 Nekompromisně a smrtelně přesně napsané postavy, které přirostou k srdci s prvním slovem (či ranou palicí), aby se jej až do konce nepustily. Všechny žánrové postupy jsou na místě a film, ač v první řadě komedie/parodie, funguje bez problémů jako pohádka. Zároveň scénář nabízí spoustu nečekaných zákrutů a ještě větší spoustu odkazových pomrknutí. A k tomu skvělý soundtrack! Shrnuto a podtrženo, nejlepší česká pohádka za hodně dlouhou dobu. PS: Richard Armitage a Chris Evans mají české dvojníky!

Slušný, hodně slušný výsledek. Originální, vtipné a na amatérský film solidní zpracování. Tvůrci filmu zaslouží poklonu za jejich nasazení a vůli realizovat tento projekt. Pro mě osobně příjemný zážitek. Nebudu zde jmenovat nedostatky. Ne že by se nenašly, ale především proto, že si to úsilí všech zúčastněných nezaslouží… A mimo to jsem fanouškem filmu 😉

 Malá ochutnávka: Prach a broky