Přátel není nikdy dost

Moji milí čtenáři, než začnete číst, vraťte se nejdřív k předchozí zprávě, abyste věděli, o čem je „řeč“.

Dva a půl řádku od Iksypsilona mi v konečné fázi způsobilo dost zábavy. Brzy po zveřejnění mi napsala výherkyně.

Dobrý večer milá Fany, 
tak to mě moc těší, že jsme takové přítelkyně. Pokud mohu, poprosím o předání vzkazu panu závistivci.
Milý pane Chytrolíne, jsem ráda, že jsem Vám tolik hnula žlučí. Mohu Vás ujistit, že to byla od Divadla má první výhra. A pokud Vás to opravdu tolik žere, přijďte na koncert a já Vás pozvu na panáka, abyste si schladil žáhu. Přeji Vám krásný a závistivý večer. Jen si dejte pozor, aby Vaši sousedé neměli něco zdarma, třeba vodu.
A na kafe Vás klidně pozvu, drahá přítelkyně Fany

A pak začaly chodit další reakce:

Ahoj Fany,
do této doby jsem netušila, jaké jsme kámošky. Vůbec mě nenapadlo, co všechno jsi pro mě udělala, abych mohla vyhrát. A to jsem vyhrála dvakrát!!! A pokaždé vstupenky na skvělou divadelní hru.
Na kávu Tě (i když opožděně) velmi ráda zvu. Co třeba v Déčku? (Omlouvám se za tykání, ale kámošky si přece nevykají.)
Tvoje Eva

Milá Fany,
je mi ctí, že jste se právě Vy, stala mou kamarádkou. Dělala jste to přece u každého slosování, že jo?! To znamená i pro mě? Pokud ano, zvu Vás tímto na kávu. Dopředu upozorňuji, že obálka nebude. Soutěžím proto, abych ušetřila.
Leontýna

Dobrý den,
nejsem zvyklý reagovat na články, ale tady cítím vnitřní pnutí. Zásadně nečtu diskuze na internetu, a tak jsem zjistil, že na takové reakce nejsem vůbec připraven. Nejsem rád, že hrubí a frustrovaní lidé, žijí ve stejném městě jako já. Dnes je téměř nezbytnost umět nějaký cizí jazyk, ale někteří z nás katastrofálně neovládají ten rodný. A abych nepropadl depresi, musím pisateli napsat pár slov.  
Iksypsilone (Fany, Vás oslovila výstižně), mám k Vám prosbu. Ano, opravdu prosím. Už nikdy nikam nepište! A pokud byste to nemohl vydržet, připravte si k počítači nebo chytrému telefonu dvě knihy: Etiketu a Pravidla českého pravopisu.
Chtěl jsem, aby to nebylo dlouhé a podařilo se. Jsem kratší!
Milá paní Blažková, sice jsem nikdy nesoutěžil, ale na kávu Vás pozvu rád.
Karel

Dopisů přišlo víc, ale většinou mě pisatelé žádali, abych jejich mail Iksypsilonovi přeposlala. Docela to chápu, protože některá slova a především oslovení nebyly v „etické normě“. Taky pozvání na kafe bylo dost…

Vůbec jsem netušila, co těch pár řádků způsobí. Jenom zírám, kolik kámošek a taky dva kámoše, jsem nečekaně získala. Za pozvání děkuji, ale upřímně – kdybych všechny přijala, nastala by u mě otrava kofeinem. Ale stejně děkuju.

Když jsem psala o všech koncertech v estráďáku, tak jsem přiznala, že vzhledem ke svému věku, některé kapely vůbec neznám. Ale teď mě to začalo lákat. Pro vtipné texty mám ráda Buty. Ale AC/DC poslouchali moji synové a posléze vnuci. Takže nejsem úplně mimo mísu. Pamatuji si, jak mě ten nejmladší zasvěcoval do nové muziky: Babi, přece nemůžeš poslouchat jenom toho Cortéze nebo Káju. Musíš jít s dobou.  A tak jsem jednou u vaření jejich oblíbené bramboračky, položila vařečku a k velkému pobavení vnuka jsem si pořádně zatrsala právě při AC/DC.  Ještě teď se při té vzpomínce chechtám. Tak mě tak napadá, co kdybych mu zavolala, třeba mi udělá doprovod. Tímto vyzývám i …. ročníky, přijďte taky. To zvládneme. Za tu srandu to stojí.