Příběh roušek

Už podruhé hrálo příbramské divadlo v koronavirové sezoně. Splašené nůžky opět vyprodaly celé divadlo. Nooo, lépe řečeno, bylo vyprodáno všech padesát míst k prodeji. Diváci opět seděli mezi igelity a v rouškách. A právě kvůli rouškám dneska píšu. Už párkrát jsem se ve svých zprávách zmínila o velkých fanynkách našeho divadla z Berounska Ivaně a Kristýně. Všechny inscenace viděly několikrát. Kristýna je navíc absolutní závislačka na Baladě. Nevím, jaké má v této době skóre, ale tipla bych si, že ji viděla zhruba dvacetkrát. A navíc z Berounska přivedly opravdu hodně nových diváků. Do divadla se samozřejmě, jako mnozí z vás, těšily a přemýšlely, co udělat, aby nějak daly najevo své poděkování. A dopadlo to takhle: Ivana ušila roušky a Týnka na ně namalovala vzkaz. V duchu doufaly, že si herci vzkazu „milujeme příbramské divadlo“ všimnou.

Samozřejmě, že si herci všimli. Hned o přestávce to řekli Milanovi Schejbalovi, který si je, k velkému překvapení holek, došel vyfotit.

Fotky od Milana se už ocitly na facebooku. A holky byly dojaté, když Pavlína Schejbalová v komentáři přiznala, že jsou divadelníci dojatí… (To je jak v ujetě romantickém bijáku.)
Prostě jsem od Ivany a Kristýny dostlala vzkaz:
Zpráva pro naše milované divadlo: Jsme moc rády, že jsme vás našim vzkazem potěšily. Vy nám děláte radost spoustu let. Děkujeme!
PS: Jediné dvě roušky z naší kolekce budeme nosit rády

Vždyť říkám, jak v ujetém bijáku…

PS1: Holky neberte mě vážně, já jsem ty emoce musela nějak shodit.
PS2: Ivano, sama bych na veřejnosti s tou rouškou nechodila 🙂