//wp_head()?>
V březnu jsem se úplně odmlčela. Ono nebylo moc o čem psát. V divadle panuje útlumový režim. Zaměstnancům se každé ráno měří teplota a jednou týdně jsou testováni. Zaplaťbůh, zatím jsou v pořádku. Herci zkouší novou hru. Ale zkouší na Žižkově, bez zbytečného přejíždění.
Ale Tereza Pruchová z příbramského archivu nezklamala. Připravila další díl Cyklu z historie divadla.
Rok 2009 byl rokem, kdy divadlo oslavilo 50 let. A dělo se toho opravdu hodně.
Já jsem při jeho čtení zavzpomínala na několik událostí. Především na udělování ceny Zlatý vrtík. Ten se vždy konal před premiérou nové hry. V roce 2009 to však byla samostatná akce. Herci u piana zpívali šansony nebo byla pokřtěna nová kniha o divadle. Na scéně samozřejmě nemohla chybět socha divadelní múzy Thálie. A právě na ní hodně vzpomínám. Když se program chýlil k závěru, přišel ředitel nečekaně k soše a nabídl ji paži. A socha se pohnula…!!! V hledišti to výrazně zašumělo. Velmi opatrně sestupovala z podstavce, došla na forbínu, kde popřála divadlu dobré časy. Myslím, že se její věštba splnila. Tento heroický výkon podala Petra Duspivová. A samozřejmě divadelní maskérky. Thálie vypadala… no, jako socha.
Na všechny nové inscenace vzpomínám velmi ráda. Ale speciálně si vybavuji Saturnina, kde si postavu doktora Vlacha zahrál Pavel Nový. Byla to pro něho první role po vážné nemoci a dvouleté pauze v hraní. A tady došlo k moc hezkému okamžiku, kdy doktor Vlach sedí u stolku a společně s ostatními probírá cestu do svého srubu. Pak se zvedne, aby přešel po jevišti. V ten moment se publikum roztleskalo. Bylo to dojemné.
A smích ve mně do této doby vyvolává Večer Tříkrálový. Ano Shakespeare! Když došlo ke scéně, kdy Lukáš Typlt jako vévoda Orsino pokleká před svou vyvolenou a vyznává jí lásku se najednou ozval zvuk trhané látky. Kalhoty kostýmu nevydržely a praskly. Objevily se tyrkysové trenýrky. Ale Orsino se nenechal vyvést z míry a statečně dokončil svůj monolog. Diváci se smáli, herci také. Aspoň ti, kteří viděli, co se stalo. Ostatní byli udiveni, proč se diváci v takové vypjaté chvíli řehtají. Když se chudák Orsino po dokončení scény zvedl, rozesmáli se i ostatní.
Jo, podařený byl ten rok 2009. Přečtěte si o něm v Cyklu z historie divadla.