Rouška jako dárek

Řediteli přišel poštou malý balíček. Obsahem se mi přišel pochlubit. A nejen mně. Byla v něm rouška. Zdálo by se, že posílat takový dárek velkovýrobci roušek je… no trochu podivné. Ale to jsme si mysleli jenom vteřinku. Podívejte se.

Vyšitý název divadla mě normálně dojal. A nejen mě. Ale má to jeden háček, autor je anonymní. Je škoda, že nevíme, kdo posílá takové skvělé dárky. Že jo pane řediteli? „Já bych ten dárek strašně rád nosil, ale pak jsem si řekl, že je to škoda, a že skončí ve vitríně, kde ho budu mít pořád na očích. A vlastně ho beru i tak, že trochu patří všem těm, kdo tady v divadle roušky šili. A všem udělala radost, protože všem jsem tu roušku ukázal. Trochu mě mrzí, že tomu dárci nemohu osobně poděkovat. Tak to Fany napište alespoň Vy, třeba si ten článek přečte.“

Milý dárče, děkuje Ti nejen pan ředitel, ale i další lidi z divadla. A ostatně i ti mimo divadlo, jako jsem já.