Šije celé Česko

Nařízení vlády o povinném nošení roušek bylo trochu tristní. V té době měl roušky málokdo. A tak se začalo šít – divadlo, knihovna, Bedna, Bytíz… Moje snacha stále ještě šije pro nemocnici. A z mých známých šijí snad všichni. A kdo neumí a nemá šicí stroj, šel pomáhat se stříháním, žehlením. Dochází tak sice ke shlukování, ale nijak velkému. Šije se v domácnostech. A roušky se samozřejmě rozdávají, i když jejich tvůrci platili za látku nebo gumičky.
Je to fajn. Vidím, jak soused jde nakoupit druhému sousedovi.
Vždycky jsem si myslela, že Češi se dokáží dát dohromady pouze při vítězství našich hokejistů v Naganu. Moje skepse vůči českému národu v těchto dnech polevila. Jsem hrdá, že jsem Češka. Jen doufám, že mi to nějakou dobu vydrží.

A další pozitivní zpráva. Od úterý do dnešního pondělí, tedy za pět dní divadlo ušilo více jak 2000 roušek (dnešek ještě není spočítán). Pomocnic, které stříhají, žehlí je dost, ale šičky jsou pouze čtyři!  Holky jste úžasňácký. 

Dnes jsem dostala od Hanky Rysové video. Je ze zkoušky Balady v Lesním divadle Skalka. Hanka mi psala, že si ho pořád pouští, a že se jí stýská. Všem se nám stýská. Mě to video dojalo. Tak tady je malá vzpomínka. 

Moji milí, pevné zdraví a pokud možno i veselou mysl.