Slzíme hned po ránu…

Někdy do divadla chodí opravdu krásné dopisy. A to nejen od příbramských diváků, ale i od divadel, kde jsme hostovali. Tenhle dopis přišel do obchodního oddělení z Třeboně.

Vážená paní Kratochvílová,
ani jsem Vám v tom spěchu nestačil poděkovat za představení v Třeboni.
Děkuji za ochotu vyjet s takto velkou inscenací k nám.
Děkuji za to, že jste si dali práci s přizpůsobením inscenace pro naše malé divadlo.
Děkuji za angažovanost pana režiséra Schejbala, který byl i osobně přítomen na představení.
Děkuji za práci všech pracovníků Vašeho divadla, kteří jsou úžasnými profesionály.
Děkuji za všechny herecké výkony.
Mohu Vám říci, že to, co jsme nejčastěji po představení slyšeli, byla slova údivu.
Jeden pán z Prahy – návštěvník třeboňských lázní – mi po představení sdělil, „ta Příbram, to teda byl opravdickej kumšt a majstrštyk. Řeklo by se region.“
Mnozí další mi pak říkali, že toto byla nejlepší adaptace Hrabalova Obsluhoval jsem anglického krále, jakou kdy viděli. A jsou to lidé, kteří viděli mnohé.
Hluboká poklona a obrovský dík.
U nás v divadle je obrovský problém s prostorem. Velká divadla mě proto často odpálkují nabídkou alternativních inscenací ze svých malých a úplně nejmenších scén. Některé z těch inscenací nejsem schopen pochytat ani já, a to jsem zvyklý na drsné divadelnické zacházení.
A tak zbývají zájezdové produkce rozličných kvalit, které se povětšinou nepouštějí do nějakých závažnějších kusů.
Vy jste, zaplaťpánbůh, jednou z čestných výjimek.
Vydržte to, prosím, s námi venkovany.
Dokážeme to ocenit.
S přátelským pozdravem
Michal Pech, DiS.
referent odboru kultury a cestovního ruchu
Město Třeboň

Bože, to se tak krásně čte!
Hanka Kratochvílová mi tento dopis přeposlala s větou: Slzím, hned po ránu…