Starý havran stále kráká a my doufáme, že jen tak nepřestane

Byl rebelem s přirozenou touhou po svobodě, vymykal se všem konvencím. Stal se zbojníkem z vlastní vůle, ale i z nutnosti. Nedostatek peněz mu nejdřív nedovoloval, aby si mohl vzít svou milovanou Eržiku. Peníze pro Eržičina otce se tedy rozhodl získat za každou cenu. Ovšem v loupení se nezastavil, pokračoval od malých krádeží k velkým lupům, za stálého pronásledování četnictvem, kterému unikal až do chvíle, kdy byla na jeho dopadení vypsána vysoká odměna. A pod vidinou velkých peněz, ale i vyhnutí se vlastnímu trestu ho zradili jeho dobří kamarádi. A všechno vlastně způsobila válka. On chtěl jen žít. Milovat svou Eržiku. Proč by měl bojovat za svět, který je daleko? Lepší je se schovat v horách před četníky a loupit.

Skoro mám chuť, dát vám soutěžní otázku. Ale předpokládám, že všichni, kdo chodí alespoň občas do divadla, vědí, které hry se tato slova týkají. Zítra se v našem divadle odehraje 50. repríza Balady pro banditu.

Premiéru měla v prosinci 2014. Hrála se nejen na jevištích, ale o prázdninách se její písničky rozléhaly na hradech, zámcích, v lese… Já si vzpomínám na první uvedení Balady v Lesním divadle Skalka. Uprostřed lesa byla atmosféra neopakovatelná. Jakoby všechny emoce ještě umocnila.

Balada si za těch pár let získala řadu příznivců. Myslím takové příznivce, kteří se na ni chodí dívat opakovaně. Ovšem jednu rodinu z Berounska, snad nepředčí nikdo. Už jsem o nich psala. Vinšovi sami říkají, že jsou na Baladě naprostí závisláci. Do Příbrami jezdí úplně na každé uvedení Balady. Ale klidně za ní jedou do Prahy a myslím, že viděli i většinu představení, která se odehrávala na venkovních scénách. Dcery Kristýnky jsem se zeptala, zda si vzpomene na všechny venkovní scény? „Na všechny asi ne. Byli jsme v Hluboši, na všech představeních v Podlesí, v Mníšku pod Brdy, jeli jsme dokonce i do Vlašimi.“ A proč zrovna Balada pro banditu? „Nevím proč, ale Balada je naše srdcovka. Můžeme na ní chodit pořád a nikdy nás neomrzí.“ To Vaše tempo sledovanosti nemůže být přece pořád stejné. Někdy to musí alespoň trochu polevit… „Nepoleví„, říká Kristýnka přesvědčivě. A maminka Ivana dodává: „My to víme, že nepoleví. Ještě jsme na Baladu nepřivedli úplně všechny lidi, které chceme.“
Takoví diváci – to je prostě radost. Sice nevím, kolik návštěvníků ještě chtějí přivést, ale na jejich doporučení jich do Příbrami jezdí spousta.

Podařilo se mi odchytit i Aničku Fixovou. Jaký máš vztah k Eržice? Pořád Tě ještě baví? „Já ji pořád hraju moc ráda. Kamkoliv s Baladou přijedeme, lidi jsou nadšený, takže si myslím, že z nás ta radost musí bejt pořád cejtit.“
Balada se hraje od roku 2014. Co se za tu dobu změnilo v Tvém životě? „Toho je hrozně moc. Ale co se nejvíc opakuje, je stěhování. Za tu dobu jsem se 3x stěhovala! A doufám, že na dlouhou dobu naposled.“

Já musím Aničce potvrdit, že ta jejich radost je opravdu z jeviště cejtit. Tak přijďte zítra do divadla.

Připomeňme si reportáž z premiéry.

A ještě jedno připomenutí. A to z března 2015, kdy se na Baladu pro banditu přijel podívat i její autor Milan Uhde.