Stoletá válka

Na rok 2013 byla do dramaturgického plánu zařazena hra Válka Roseových. Její předlohou je americký román slavného W. Adlera. Podle něj také Danny DeVito natočil neméně slavný stejnojmenný film. Dalo se očekávat, že ji diváci znají. Přesto je  na divadelních prknech jiná.

Barbara a Jonathan Roseovi, dokonalí manželé, kteří jsou se svými dětmi ve svém dokonalém domě dokonale šťastni. Najednou jeden z nich zjistí, že by bylo krásné být sám. Za pomoci právníků se tak rozjíždí mašinérie rozvodového řízení, kdy však ani jeden z manželů nechce přijít o krásný dům. Vzájemně si likvidují osobní věci, zabíjejí domácí zvířata, připravují ty nejdrsnější naschvály. Drama, a přesto komedie, i když zatraceně mrazivá!

Takhle to začínalo: první čtené zkoušky.

Tehdy roli Barbary Roseové ztvárnila herečka příbramského souboru Helena Lapčíková. Ta svou milovanou roli musela opustit, když čekala miminko. Po ní se Barbarou stala Kateřina Lojdová.

Režie se ujal Ondřej Sokol, který Válku Roseových dělal již v Divadle Na Jezerce, kde byla předčasně ukončena. V původní inscenaci vystupoval i Michal Dlouhý a Roman Štabrňák. Ondřej Sokol je velmi zaneprázdněný, a proto si zvolil za svého asistenta Romana Štabrňáka. Díky Ondřejově zaneprázdněnosti proběhla naprosto zvláštně i tisková konference. Na ní Sokol nebyl i byl. Otázky mohli novináři režisérovi klást přes webkameru. Probíhala takto:

Čím je pro vás zajímavé téma Války Roseových a proč jste ho ztvárnil dvakrát?
Já jsem ho zatím dělal jednou a půlkrát, protože tohle jsme ještě nedodělali. Mám pocit, že v tuhle chvíli je to pro mě srdeční záležitost hlavně proto, že jsem si sám rozvodem prošel a bylo to parádní. Takže bych chtěl nabité informace sdělit v této inscenaci. Ale není to o tom, že bych si chtěl s někým vyřizovat účty, je to čistě tak, jak to napsal autor. Obecně si myslím, že ženy jsou dobré. Svým způsobem.

Většina lidí vás zná hlavně z pořadu Partička. Kde se cítíte lépe? V roli režiséra, nebo herce v improvizační show?
Já na to odpovídám často. Mně to baví střídat všechny aktivity. Víc se cítím jako režisér, herec se cítím jako dobrý, velmi dobrý, skvělý, ale režisér jsem výjimečný (hlasitý ironický smích).

Jak se vám líbila Helena Lapčíková v roli Barbary?
Vy jste ji vyhodili, jo? Že se ptáte v minulém čase?
Roman Štabrňák:
Ne, stále je obsazená, ještě chvíli bude.
Tak jako v přítomném čase se mi líbí. Já jsem velmi spokojený a myslím, že si docela rozumíme, i když se nevidíme. Helena je opravdu velmi dobrá. Takže já se těším, že vám ji ukážeme, co umí a co jinde nepředvedla.

Jaká inscenace je vaším režisérským snem?
Já nevím, jestli to nezní blbě, ale já si ty sny plním prakticky pořád. Já dělám věci, které chci dělat. To jsou téměř všechny, co jsem dělal. Teda udělal jsem pár horších věcí, ale ty zásadní inscenace jsou můj sen. Co chci nejvíc dělat, udělám.

Jak se vám spolupracovalo s příbramskými herci a v čem byla ta spolupráce jiná než ve spolupráci Na Jezerce?
Jiná byla třeba v tom, že herce v Divadle Na Jezerce jsem viděl naživo. Když režíruju po Skypu, tak jsem si musel chvíli zvykat. Ale zase můžu zůstat v posteli celý den a říkám jenom, ať jde někdo doprava nebo doleva. Má to svoje kouzlo. Chybí mi jenom fyzické tresty na herce, ale to jsme taky vyřešili. Roman Štabrňák má hůl, já mu vždycky zavolám a řeknu, ať někoho praští. Je hezký to sledovat takhle na dálku, že máte vykonavatele režijní vůle. Je to dobrý, budu to takhle praktikovat pořád. Když budu režírovat v Praze, tak jsem si pronajal v Příbrami byt a budu to režírovat z Příbrami.

Bylo od začátku jasné, že titulní roli bude hrát Michal Dlouhý? Neuvažoval jste o nějakém příbramském herci?
Ta inscenace Na Jezerce si z různých důvodů, abych to řekl diplomaticky, neužila takový život, jaký si měla užít. Myslím, že to Michal dělá výborně. Ono to tam bylo, řekl bych, až násilně ukončený.
Roman Štabrňák:
Michal tě slyší, jo? Pozor.
Vždyť jsem říkal, že je dobrej! Samozřejmě chtěl jsem někoho z Příbrami, ale ten Dlouhý je hrozná primadona, ten by mi to neodpustil. Takhle sis myslel, že budu odpovídat? Já jsem nadšený, že to Michal dělá a vůbec jsem ani neuvažoval, že by to mělo být jinak. Protože jsme si s Michalem dost porozuměli a je takovou mou prodlouženou rukou.

Pro herce, kteří hráli již v Divadle na Jezerce, bylo těžké pojmout hru trochu jinak a hrát podruhé. Bylo to těžší i pro vás?
Já jsem to ještě nikdy nezkoušel, protože si myslím, že jsem natolik dobrý režisér, abych nemusel věci opakovat. Tohle pramenilo z toho, že nám bylo hrozně dobře na zkoušení, tak jsme se rozhodli, že to takhle posuneme dál a vykopneme znovu. Ještě to nemůžu zhodnotit, ale rozhodně to není žádná pruda. Objevila se tam zase spousta nových věcí, protože jsou noví lidi a žene nás to dál. Myslím, že ten tvar bude ještě čistší. A vlastně mě to hrozně…(není slyšet)
Roman Štabrňák:
Hrozně co?
Baví, vole! (smích)

Přestože jde o drama, v hledišti se často ozývá smích. Je to jiný prožitek než film. Pro mě zajímavější. A předpokládám, že i pro diváky. Ti jí totiž nechali dožít rovné STOVKY! 7. února 2013 proběhla premiéra a 25. září 2018 se odehraje 100. repríza.

Přijďte ji prožít společně s herci.