Střípky z Divadelního plesu

Čtrnáctý ročník Divadelního plesu je za námi. A jako vždycky, byl skvělý. Já si to můžu dovolit napsat, u mě to není samochvála. Zahajoval ho pan ředitel společně s Helenou Lapčíkovou, která celým plesem provázela.

Mezi stálice patří kapela Pepeto. Já myslím, že by divadlo už jinou zvát ani nemělo. Je to osvědčená jistota.

Ale začít se samozřejmě muselo tancem. A ne ledajakým. Standardklub Praha je Mistrem ČR plesových choreografií v kategorii nad 35 let a finalisté Evropského poháru kreativních formací. Zahajovali klasikou – Plesem v opeře. A bylo to opravdu krásné.

A pak už Helena Lapčíková pozvala do sálu své kolegy… No, měli to být kolegové… Nevím, z jakého kláštera ty jeptišky byly, ale byly divné. Tolik vousatých jeptišek pohromadě jsem ještě neviděla. Ale tombolu prodaly během chvíle. 

A poté už byla konečně možnost k tanci.

Během letošního plesu jsem měla dojem, že přijela šlechta z dávných dob. No, posuďte…

Ano, divadelníci provětrali fundus. V kostýmech jich šlo celkem 42!!!! Působilo to fakt moc hezky. Vlastně to pro ně (především ženy) muselo být fajn, když se nemusely zabývat svoji garderobou. Zeptala jsem se Čiperky: „To jsem si zpočátku také myslela. S postupujícím časem jsem stále častěji vzpomínala na svoje lehké plesové šaty. Dlouhý sametový plášť s vlečkou, byl pořádně těžký. Pod ním halenka z lesklého neprodyšného materiálu a na nohou vysoké kozačky. To vedro bylo k nevydržení.“ Takže příští rok už půjdete ve svých lehkých plesovkách? „Nooooo, to právě není jisté. Návštěvníci reagovali na kostýmy velmi pozitivně. Takže některé kolegyně se zmínily, že bychom si to příští rok mohli zopakovat.“ A co Vy na to? „No pokud to tak dopadne, budu hledat zcela jiný kostým. Třeba vílu. Sice to není běžné, ale já si myslím, že i víla může být v letech, že jo?“

Hlavním hostem Divadelního plesu byla letos Leona Machálková. A rozjela to. 

Standardklub Praha vystoupil na Estrádním sále ještě jednou, a to s kombinací latinsko-amerických a standardních tanců, s názvem Tanec jako víno. Tanečníci sami o sobě říkají: Jsme parta lidí, pro které je tanec více než společenská zábava. Tanec je pro nás koníček, zábava, sport, relaxace… „  Je vidět, že je tanec opravdu baví.

Osvědčenou jistotou je i Sunday Afternoon´s Jazzman. Tato kapela hraje každoročně v divadelním foyer.

A tady také tančil Standardklub Praha. Protože foyer není velké, tak pouze jeden pár – Michal Kladrubský a Helena Březinová. A samozřejmě si dali latinu.  

A ještě Déčko, kde to jako každoročně rozbalil Los Trumberos. Herci nejen hráli a zpívali, ale také zvali místní dámy k tanci.
A mně je každý rok líto, že v kulturáku nejsou ještě nějaké větší prostory, než je D-klub. 

Půlnoční program na velké scéně zajišťovala swingová kapela. Tentokrát bylo opravdu plno. Návštěvníci byli i na balkóně. Ale nejdřív Helena Lapčíková vyzvala držitele lístku do tomboly číslo 300, aby přišli na jeviště. Ti totiž získali dárkový poukaz v hodnotě deset tisíc korun na zájezd do Chorvatska. Tyto poukazy pravidelně divadlu věnuje CK A.Ša Na straně výherců byla evidentně radost. Blahopřejeme. 

A pak už na jeviště nastoupila Kateřina Steinerová a její doprovodná kapela Her Swing Boys a moje srdce zaplesalo. Slyšela jsem opravdu swingové pecky, ale pozor i ty, které si moc návštěvníků nemůže pamatovat. Například Slunečnici. Kateřina také několikrát vyzvala posluchače, aby si šli na jeviště zatančit, že je tam místa dost. Nakonec se odvážil jeden pár a tančili tak, jako by patřili ke Standardklubu Praha. Vždyť je také diváci odměnili potleskem a Kateřina svojí novou deskou. Ano – deskou!

A ještě pár postřehů. Pan ředitel poskytuje rozhovor.
Diváci využívají focení jednak ve svých róbách a jednak v připravených kostýmech. Je to hezká připomínka plesu. 

A tady se vyzvedává tombola.

Program ve všech sálech končil ve dvě hodiny. 
Teda kromě Estrádního. Tam přichází DJ Berry a rozjíždí se diskotéka. To už je atmosféra uvolněná. Končí se ve 4 hodiny ráno. Teda to já už jsem byla dávno doma.