Taková normální rodinka

Manželé Růžičkovi pracují v divadle. Oba. Zuzka je švadlena a Honza zvukař. Když nastalo koronavirové období, bylo jasné, že do práce bude chodit Zuzka. Šičky roušek jsou opravdu třeba. Honza zůstal doma, hlídal děti a dělal třídního učitele. Jenže tyto činnosti mu časem připadaly málo. A tak… začal makat na rouškách a zapojil i starší dceru!!

Zuzko, jak mu to jde?
Je dobrej. Každý máme doma u roušek nějakou činnost. A střídáme se. Pomáhá i Pavlínka. Tu ale nepouštíme k žehlení.
(Pavlínka je dcera, chodí do 1. třídy. Členem rodiny je ještě malý Honzík.)

A Honza i žehlí?
Honza žehlí výborně.

Honza je šikovnej a ke všemu skromnej.
Na tom nic není, je to jednodušší než zaštupovat ponožky. Ale jsem rád, že stačí, když dělám jen přípravné práce, ještě si pamatuji, jak to bolí, když si na šicím stroji prošiji prst.

To Ti asi Honza dost pomáhá, co? Učí se s Pavlínkou?
Pomáhá mi opravdu hodně. I s učitelkou všechno vyřizuje sám. A není jednoduché udržet dítě v první třídě, aby se učilo. Oni spolu třeba pečou buchty a Pavlínka je musí spočítat. A pak jí sebere tři, a ptá se kolik jí zbyde. Nebo dělají tkalouny k rouškám a hned se ptá: jedna chybí, kolik jich tam je, a když přidám tři, kolik jich bude? Kolik z toho máma ušije roušek? Já bych to nedokázala. On se v té domácnosti zapojí úplně do všeho.

To je vlastně „škola hrou“! A peče buchty… hmmm. Honza to opět se svým smyslem pro humor shazuje.
Jo dělat domácího učitele to je nejlepší cesta do nervového sanatoria. Obnovuji si přitom zásobu sprostých slov. S Pavlínkou zatím sčítáme a odčítáme do dvaceti, což v dnešní době počtu nakažených nestačí. Osobně si myslím, že když nekonečno roušek zachrání jen jednoho člověka, tak má šití smysl.

Zuzko, to musí být moc hezký pocit, mít takhle fungující rodinu…
Je. A moc. Akorát jsem pořád v divadle a moc se mi stýská po dětech.

Bez komentáře…