Ty narozeniny prostě oslavíme!

Jedna z nejslavnějších her amerického autora Harolda Pintera „Narozeniny“ bude první premiérou po prázdninách. Styl této hry by se dal zařadit mezi absurdní. Autor ji napsal v padesátých letech minulého století, kdy studená válka, Americko-Ruské problémy a další, vyvolávaly ve společnosti určitou deziluzi.
To jsem chytrá, co? No, dobře nejsem. Popovídala jsem si s Katkou Fixovou.

V Narozeninách nejde o souvislý příběh ale spíš o paradoxy a absurdity současného života. I když to, co bylo absurdní v padesátých, ale i třeba sedmdesátých letech se nám už zdá normální, ale zase vznikají absurdity úplně nové.
Tudíž hra nemá příběh, má situaci. A v našem případě, jsou touto situací právě narozeniny. Příběh vám tedy vyprávět nemůžu, když to příběh nemá…
A tak alespoň nástin… Ocitneme se někde a někdy. Lidé tam žijí naprosto nevzrušivým a monotónním způsobem života, s každodenními opakujícími se rituály. Všichni jsou s tímto způsobem života naprosto smířeni, a to tak dalece, že vlastně ten život nežijí. A v této chvíli do něj vstupují dvě – nějaké a odkudsi – osoby. Jsou to mimozemšťani, lidé, andělé, satani…. nevíme. Ale rozhodně víme, že tento stereotypní život naruší. Vyvolají řadu situací, činnost… Otázkou zůstává, jestli ten život, který vyvolají, není horší, než ten předtím. Přestože jde o drama, humor se zde vyskytuje, ale je to humor drsný, mnohdy až černý. Inscenace je nabitá slovní i fyzickou agresí.

V Narozeninách nenajdete odpověď na otázky. Otázky jsou pouze kladeny – o smyslu života, o existenci, o tom jací vlastně jsme… Odpovědět si musí každý sám.  „Rozhodně to není hra, která v divákovi vyloudí úsměv a půjde s ním domů. Když to dobře dopadne – měl by si divák při odchodu klást otázky ve smyslu, jaký život žiju“, říká Kateřina Fixová.
Není to pro diváky přece jenom těžký kus? „Městské divadlo má několik základních povinností a mezi ty hlavní patří, že bude divákům přinášet nejen zábavu, tudíž komedie, ale i Shakespeara, českou klasiku, hudební produkce.. A nemůže se tvářit, že neexistuje i jiná dramatika, jako jsou Narozeniny. Myslím, že naším hlavním úkolem je přinášet, co nejpestřejší repertoár. A to i za cenu, že se nejedná o dramatiku pro každého.“ Příbramské divadlo se zkrátka nepodbízí, ale nabízí!
Katko, setkala ses v poslední době s nějakou, třeba i humornou absurditou? „(smích) Setkala. Ale i když jí zlehčím, bude  pořád těžká.“

Režisér Adam Doležal není v Příbrami žádným nováčkem, nicméně tato hra se poněkud odlišuje. Je to pro Vás výzva nebo oříšek? „Já Harolda Pintera, jako autora, zbožňuji. Všechny jeho hry. Tudíž je to výzva. A těšil jsem se, ještě než jsme začali zkoušet. Je pravda, že v Čechách není velká tradice hraní Pinterových her, ale pokud si po celém světě tento autor našel své diváky, věřím, že si je najde i u nás.“
Používáte, alespoň občas manipulaci? „Myslím, že ji používá každý člověk, aniž by o tom třeba věděl.“ No, Vy jako režisér vlastně manipulujete s herci pořád… „(smích) Americký režisér John Huston, když se ho ptali, co má na režii nejraději, řekl: Ten sadismus, když manipuluji s herci (smích)… “

Jiří Vojta v roli Stanleye, je vlastně „v centru“ manipulací: „Dobrý základ na tuto roli jsem měl v Ženitbě. Tam je také manipulace, i když jiný druh. Stanley je typ člověka, který utekl od minulosti, zodpovědnosti… Měl by za své chování nést následky.“
Používáš občas manipulaci? „(smích) To je otázka na tělo… Já si myslím, že každý člověk v určité míře manipuluje. Je to spíš naučený způsob chování, který se snažím odbourávat.“ A uvědomuješ si, že i s Tebou někdo manipuluje? „(smích)To si asi uvědomuji častěji.“ Čte moje stránky Tvoje žena? „No, právě.“

Tak nevím, jestli jsem vás nevystrašila. Já nejsem vystrašená, já jsem zvědavá!