//wp_head()?>
Na jaře se na střeše divadla ocitly dva včelí úly. To je tak, když se spojí ředitel divadla Petr Bednář a včelař Jiří Roub. Ředitel říkal, že když mohou být včely na Národním divadle, proč by nemohly být na příbramském.
Na konci srpna přišel čas podívat se, jak byly včely pilné. A bylo to jak akční film.
URNA, teda vlastně ULNA se chystá k zásahu. To by taky nešlo. Takže VČÚRNA. Včelí útvar rychlého nasazení má pouze čtyři členy. Dva cvičené profesionály Jiřího Rouba a Pavla Sedláčka a dva dobrovolníky. Ale to by taky nešlo. O dobrovolnosti se asi psát nedá. Prostě dva civily z divadla. Honza Vaněk vám prodává popcorn v kině a Láďu Kroupu asi znát nebudete, ten staví kulisy.
No tak kluci… jdeme na to. Žádné váhání. Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme!
Honza se sebezapřením, začíná prozkoumávat nepřátelské bunkry. Láďa zatím zpovzdálí sleduje, zda Honza nebude potřebovat první pomoc.
Zdolat nepřátelské osídlení přichází profesionálové. Ale na odnášení pláství už se podílí všichni.
Nepřítel se rozhodně nezalekl. V plné žihadelní zbroji vyrazil k útoku. A mířil přesně. Zásahů bylo hodně. Ruka, i když hodně oteče, je vlastně jedno z těch „lepších“ míst k zásahu. Nepřítel si k bodnutí vybíral i horší místa. Nicméně VČÚRNA zvítězila.
Kořist se stočila do 33 čtvrtlitrových sklenic medu. Etiketa se teprve musí vyrobit, ale ponese název Divadelní bzučák (opět nápad ředitele). Ředitel se při pohledu na sklenice radoval, jak kdyby viděl prorostlý bůček. A proto je velmi pravděpodobné, že příští rok se počet úlů na střeše divadla zvýší.
A co s tím medem dál? Divadlo ho podle zákona nemůže prodávat. No, tak se bude rozdávat. Bude například v tombolách akcí, které dělá divadlo a pod.
Tak mě napadlo, že bychom si o něj mohli hned zasoutěžit, co? Jdu vymýšlet otázku a vy se podívejte na další zprávu.