Vinnetou trochu jinak

Premiéra nové inscenace Vinnetou je už za dveřmi. Normálně bych se těšila na klasickou Mayovku, ale protože režisérkou je Kateřina Baranowska, tak vlastně nevím, co mám čekat. Kateřina režírovala Dvacet tisíc mil pod mořem a Tajemství hradu v Karpatech. Obě inscenace rozhodně nebyly „přepisy“ knižních předloh, ale Kateřina jim vtiskla kouzlo humoru, občas parodie.

Tak jsem se zašla Kateřiny Baranowske zeptat. Paní režisérko, máme očekávat klasickou Mayovku?
(smích) Samozřejmě, že ne. Jde nám především o pokračování dramaturgické linky, které předcházely právě hry, které jste jmenovala. Jde vlastně jen o námět, se kterým si hrajeme po svém.

A opravdu si hrají. Dva němečtí inženýři Otto a Old Shatterhand přijedou na Divoký západ hledat novou půdu, kde by Otto mohl sázet řepu. A indiáni si samozřejmě nechtějí nechat Divoký západ osázet řepou… Dobrý? Šílený? Řekla bych, že od všeho trochu.
Vzpomínám si, jak jsem v době zkoušek Tajemného hradu v Karpatech slyšela, že tam budou siamská dvojčata a starosta s rukou stále vzhůru, jak se budou jíst sendviče se zvířátky…. a jak se mi potom Karpaty líbily! Z toho vyplývá, že se na Vinnetoua těším a jsem i dost zvědavá.
V zákulisí malé scény je pilno. V maskérně i mimo ni. Eliška nebrečí, to je jen podkladový krém.

Divadelní hoši čekají na povel. Truhlář Vláďa, technik Vláďa a malíř dekorací Viktor, který sedí vedle svého díla. Dobrej totem, že jo? A konečně Vinnetou! To je práce s těma mokasínama… Už jsem to zvládnul.

Samozřejmě, že na tuto hru, právě kvůli názvu, budou chtít chodit děti. Je to i pro ně?
Určitě. Vinnetou má i pohádkové parametry, kde je hrdina i padouch a vlastně boj dobra se zlem. Na Tajemný hrad v Karpatech také děti chodí.

A taky je tady kůň a kůň a koně aneb Robert Tyleček bez hlavy.

A taky krtek, krtek a krtek aneb jak rekvizitářka Lucka uškrtila krtkem Vláďu Seniče.

Kateřina Baranowska je především úspěšná kostýmní a scénická výtvarnice, která si občas odběhne k režii. A nutno říci, že úspěšně. Nechcete to obrátit? Zabývat se režií a občas vytvořit nějakou scénu?
(smích) Ani ne.
Ale přece Vás musí Vaše režijní úspěchy těšit?
To samozřejmě těší. Ale scénografická práce je přece jenom spojená s menším stresem. A tu zodpovědnost zažívat pravidelně, tak na to bych asi neměla nervy.

Tak vylezte ze svých tepee a pojďte se přivítat s rudým bratrem.