Zase jsem byla na Maryše

Včera večer jsem před Maryšou byla v zákulisí a povídala si s herci. Herečka Helena Vondrušková mi ukázala dopis týkající se právě Maryši, a já hned pochopila, proč jím byli herci tak potěšeni. Tady je:

Krásný den, paní Vondrušková,
panu Schejbalovi se podařilo shromáždit tak fascinující hereckou sestavu, že skoro ani nechápu, jak to dokázal. A ta jeho režie!!! Mí studenti byli nadšení. Takové představení se dnes jen tak nevidí. Ve čtvrtek jsem byl v Poděbradech na Deštivých dnech. Bylo to herecky velmi silné, ale Vaší Maryše se to ani náhodou nevyrovnalo. Je to vlastně zvláštní, spíše by mě měla upoutat hra, kterou jsem dosud neviděl, a ne ta, kterou jsem viděl už tolikrát. Jenže ne takovou!
Docela mne překvapilo, že je možné tak citlivě krátit text a vypustit řadu postav, aniž by to hře uškodilo. Snad mi tam jen chyběla replika, která vysvětluje Maryšin vztah k babičce, aby bylo jasné, proč se právě k ní utíká. Ale to je opravdu jedinká věc, která mne v tomto směru napadla. Vás jsem se snažil sledovat co nejvíce (a stálo to za to!), jenže Vaši kolegové také herecky excelovali, takže mou pozornost strhávali do centra dění. Doufám, že tuhle Maryšu ještě někdy uvidím. Snad ji budete hrát ještě někde blíž než v Příbrami. Na čtvrteční představení držím aspoň z povzdálí palce!!!
Srdečně zdraví
Jiří Aubris

Většinou nebývám úplně nadšená, když se v repertoáru objeví taková ta česká klasika. No jo, Mrštíkové, no jo, Vávra a votrávený kafe, a je od Žida nebo ze spolku…
Včera jsem Maryšu viděla znovu. Příbramské provedení mi bere dech. Je to silný zážitek. Jsem ráda, že tu „no jo, českou klasiku“, můžu vidět. Podobné pocity měli určitě i ostatní. Vypovídal o tom dlouhotrvající potlesk stojících diváků.
Pokud také nemusíte českou klasiku, tak tady udělejte výjimku a přijďte. Fakt to stojí za to.