Zvířátko převlečené v děťátko

Oprašovací zkoušky se běžně dělají, když se hra delší dobu nehraje. Dost často to bývá po prázdninách. Což je po šedesáti dnech. Teď se Hrdý Budžes oprašoval po 275 dnech!!!
Hned v šatnách nastala radost: všichni se vešli do kostýmů.
A srandičky je neopustily.

Samozřejmě, že na blízku byla nápovědka Anička Šmídová. Ale přesto mě zajímalo, jak to vypadalo po 275 dnech s jejich pamětí?

Bára Hrzánová
Já jsem byla zbabělá a fakt jsem se bála, že to nedám. Vzala jsem si scénář a dvakrát jsem si zahrála Hrdého Budžese. Doma, sama na zahradě. Manžel je zvyklý, ale moji psi na mě koukali hodně divně. Tohle ještě neviděli.

A co Tvoji kolegové, jak byli připraveni? Jarmilo, to mrkání na Báru je fakt zbytečné!
Já je celoživotně miluju, takže i malá zaškobrtnutí mě nerozhodí.

Libor Jeník
Já jsem se nepřipravil, což je trochu neprofesionální. Ale zase jsem to bral jako pokus, co po tom roce… (Jarmila: to jsou kecy) Chci říct, že si nemyslím, že by to bylo tak hrozný. Ale měl jsem se tam tři nebo čtyři mezírky. Ale jenom fakt malé mezírky. To kolegyně Vlčková, to bylo hrozný. Měla by se nad sebou zamyslet. A o Báře radši vůbec nemluvím. Já jsem naprosto v pořádku. U mě všechno fungovalo, tak jak mělo.
(obrovský smích Báry a Jarmily)

Jarmila Vlčková
Já jsem byla samozřejmě výborně připravena. Ale k těm kecům Libora Jeníka. Já jsem teda chtěla původně mlčet, ale poté co se Libor předvedl. .. Tak teda, napapal se, na určitou chvíli odběhl, takže my jsme hrály s Barunku samy. A co se týká Báry – říká se, že když jsou na jevišti děti nebo zvířata, tak se všichni dívají na ně. A to samé je s Barunkou. Všichni se dívají jenom na ni. Ale pozor, mě to těší!

Tak přemýšlím, jestli je víc dítě nebo zvíře..
Je to takové zvířátko převlečené v děťátko.

Na oprašovačce jsem byla. Tak vím své. Je zajímavé, že se Aničce Čiperové nepodařilo zabrat „skvěle připravenou“ Jarmilu a mezírky Libora. Na videích vypadají, jako neskutečně nabiflovaní. Ale mezírky tam byly.. A úplně málo jich fakt nebylo. To není výtka! Po 275 dnech bych já dala možná dvě věty.
Celou zkoušku, což bylo něco okolo tří hodin, seděl v první řadě Liborův syn Hubert. Asi je zvyklý. Byl jako myška. A oceňuji postřeh Jarmily, která si uvědomila, že by před dítětem neměla určitá slova používat. Při tom, jak si urputně vybavovala text, je tento postřeh obdivuhodný.

Bára celé představení nesleze z jeviště. Toho textu je neuvěřitelné množství. A hned jak přišla na jeviště, tak spustila …. minutu, dvě, tři, čtyři.. bez jediného zaškobrtnutí.

Ale Čiperce se podařila neuvěřitelná věc. Přece jenom Báru nachytala!

Po oprašovačce si zašli, jako obvykle, do Déčka. Hubertova trpělivost byla oceněna talířem hranolků.